Lepší pozdě nežli později

Kdyby se skončilo u nejistého příslibu společné oslavy narozenin v Paříži, předání sklenice s originálním dárkem a zdravé svačiny v podobě ledového čaje, dietních sušenek a broskve, měl bych to za docela chytrou romantickou komedii s nezvykle otevřeným koncem. Poslední velmi zhuštěná půlhodina se štkavými výlevy, Jackovou zbytečně stručnou anabází ala „Broken Flowers“ a očekávaným koncem nad Seinou však vše vrátila do žánrových kolejí, v nichž se na cestě k cílové stanici jakákoliv výhybka nepřipouští. Zatímco dvojice Keaton, Nicholson prodává své jaro v podzimu s noblesou (včetně nudistických scén), patologicky vlezlý zajíček Keanu v své jamce sedí sám.. (12.10.2015)

Ano, Diane Keaton si mohla odpustit ve své jinak náramně vyvedené formičce hysterický pláč o délce fotbalového poločasu. Ano, Jack Nicholson se mohl zříci svého mlsně kocouřího pohledu i v polomrtvém stavu na nemocničním lůžku. Ano, Nancy Meyers mohla v druhé části dupnout na plyn a řadit tak, aby převodovka netrpěla.Rozum si vždy záludně vybere dovolenou v době, kdy se na tuhle romanci o třech jednáních dívám.................... Dva osamělí úspěšní lidé ve věku, který už ani pokrytecky zdvořilý člověk nenazývá střední. Stačí je izolovat do jednoho velkého domu s jednou velkou kuchyní a začnou se dít velké věci...Jejich přibližování jde kouzelně kostrbatou cestou přes hory,doly a pláže, na každém rohu nečíhají loupežníci, ale strach ze závazků a o generaci mladší konkurence. Finále v rytmu we´ll always have Paris za nádherné hudební kulisy Edith Piaf je velmi krátkou tečkou,před kterou zjevně jedna věta chybí. Vlastně jde o divadelní hru v divadelním filmu. Místy sice z dialogů a zvratů trčí scénáristova lebeční kost, ale i tak si "Kdy, když ne teď, s kým, když ne s tebou" zaslouží hřmotný aplaus. P.S. Ta poslední hvězdička je za Keanu Reevese v modrém tričku s květinami a nektarinkou. Kombinace lesní flóry, exotického ovoce a havajského vánku v nebesky modré?Povrchní, ale abych ctila pravidla, musím si někdy povolit výjimku:-) (25.04.2007)

Nevím čím to, ale tahle romantická komedie mě oslovila jako málokteré sousední dílko. Těžko říct, jestli je to pouze hřejivým režijním přístupem Meyersové, která se tak trochu po allenovsku houpe v klidných a příjemných sítích jazzu a sladkých francouzských šansonů, nebo realističností, s jakou dokázala Meyersová milostné dialogy ověnčit o zbrklé, koktající, trapné i nicneříkající momenty jak vystřihnuté z neohrabaného balení, a zároveň je vyšperkovat i o skvěle vypointované slovní přestřelky. Málokdy film stojí tolik na hercích - všichni padnou do svých rolí jako ulití, i Reeves, ale vévodí jim jednoznačně Diane Keaton, která si při vší úctě k Allenovým opusům, vystřihla asi nejlepší roli kariéry. Prostě paráda a nebýt lehce křečovitého happy endu a možná lehounce nadměrné délky, dal bych bez rozpaků 5*. Ale zůstanu u silných čtyř - jsou i tak od srdce. (08.04.2004)

Začátek vypadal velice slibně. Základní situace byla příjemně rozehraná, komické scénky bravurně vypointované ("právě se procházím po domě!!!"), herci výborní. Jenže v okamžiku, kdy je vlastně základní téma (najdou k sobě cestu?) ukončeno, film pokračuje dál a dál. Nyní se objevuje téma nové (zůstanou spolu?) a to už je převyprávěno celkem nenápaditě, film se vleče, humorných scének ubývá. Zakončení mi pak přišlo vůbec nějaké podivné. Kdyby se film v druhé polovině více sestříhal, mohlo být hodnocení vyšší. Rozhodně je třeba pochválit Nicholsona, Reevese a Keatonovou (ten hysterický pláč bych jí odpustil, vzhledem k tomu, že ta scéna nebyla myšlena zcela vážně, proto to přehrávání.) (02.05.2005)

Nevím, ale mám pocit, že režisérka Nancy Meyersová dokáže člověka hodně chytnout na lep první půlhodinou svých dílek. Stejně jako u Po čem ženy touží jsem se velmi bavila, gagy stály za zapamatování, ale pak přišel zlom v podobě katarze a dlouhého vysvětlování (mezi tím se mihlo už jen pár průměrných vtipů, ale už opravdu jen pár). A jistě film stojí hlavně na komediálním nadání Jacka Nicholsna a na neurotickém projevu Diane Keatonové. (08.03.2005)