Lepší pozdě nežli později

Ano, Diane Keaton si mohla odpustit ve své jinak náramně vyvedené formičce hysterický pláč o délce fotbalového poločasu. Ano, Jack Nicholson se mohl zříci svého mlsně kocouřího pohledu i v polomrtvém stavu na nemocničním lůžku. Ano, Nancy Meyers mohla v druhé části dupnout na plyn a řadit tak, aby převodovka netrpěla.Rozum si vždy záludně vybere dovolenou v době, kdy se na tuhle romanci o třech jednáních dívám.................... Dva osamělí úspěšní lidé ve věku, který už ani pokrytecky zdvořilý člověk nenazývá střední. Stačí je izolovat do jednoho velkého domu s jednou velkou kuchyní a začnou se dít velké věci...Jejich přibližování jde kouzelně kostrbatou cestou přes hory,doly a pláže, na každém rohu nečíhají loupežníci, ale strach ze závazků a o generaci mladší konkurence. Finále v rytmu we´ll always have Paris za nádherné hudební kulisy Edith Piaf je velmi krátkou tečkou,před kterou zjevně jedna věta chybí. Vlastně jde o divadelní hru v divadelním filmu. Místy sice z dialogů a zvratů trčí scénáristova lebeční kost, ale i tak si "Kdy, když ne teď, s kým, když ne s tebou" zaslouží hřmotný aplaus. P.S. Ta poslední hvězdička je za Keanu Reevese v modrém tričku s květinami a nektarinkou. Kombinace lesní flóry, exotického ovoce a havajského vánku v nebesky modré?Povrchní, ale abych ctila pravidla, musím si někdy povolit výjimku:-) (25.04.2007)

Začátek vypadal velice slibně. Základní situace byla příjemně rozehraná, komické scénky bravurně vypointované ("právě se procházím po domě!!!"), herci výborní. Jenže v okamžiku, kdy je vlastně základní téma (najdou k sobě cestu?) ukončeno, film pokračuje dál a dál. Nyní se objevuje téma nové (zůstanou spolu?) a to už je převyprávěno celkem nenápaditě, film se vleče, humorných scének ubývá. Zakončení mi pak přišlo vůbec nějaké podivné. Kdyby se film v druhé polovině více sestříhal, mohlo být hodnocení vyšší. Rozhodně je třeba pochválit Nicholsona, Reevese a Keatonovou (ten hysterický pláč bych jí odpustil, vzhledem k tomu, že ta scéna nebyla myšlena zcela vážně, proto to přehrávání.) (02.05.2005)

Samotný film sice nenaplnil míru mého očekávání, ale opět mě uchvátil šarmantní ďábel s ďáblem v těle pan Nicholson, jeho gesta, výraz... to jsou všechno vítězná esa, která vysypal z rukávu. Věčná škoda, že snímek neobsahuje více humorných scén, pak bych zřejmě neměl žádné výtky a mnul bych si ruce při pomyšlení na další projekci. (03.09.2010)

Jack Nicholson má hip-hopový label (nenávidím hip-hop proto mi to příjde tak nesmyslné, ale je to dále pro průběh filmu vcelku důležité...budiž) dále Keenu Reeves hraje nepředstavitelně vlézavého doktora a ta role se k němu vůbec nehodí (chvilkama jsem z něj měl i dokonce strach) a možná bych našel ještě pár dalších záporů z mé strany, ale celkově vzato se mi to jeví jako příjemně ubíhající sympatická komedie, která si nezaslouží nižší hodnocení. Možná by k dokonalosti stačila trochu kratší stopáž. Toť vše. --- Říkal že odjede jen co se rozední – On nemá na autě světla? (21.10.2006)

Střední pasáž filmu s milostným vzplanutím Nicholsona a Keatonové je výtečná, vtipná i tragikomická zároveň ("A co ochrana? Menopauza!"). Oba protagonisté hrají nejen své postavy, ale odkazují také k vlastní herecké historii. Nicholson je zestárlou karikaturou svých démonických milovníků plných nespoutaného libidozního elánu (viz Čarodějky z Eastwicku či Joker z Burtonova Batmana), Keatonová se zase v kritických chvílích dožaduje svého psychiatra – stejně jako Annie Hall. Jinak trpí Lepší pozdě nežli později (zabít tvůrce českého distribučního titulu!) stejným neduhem jako Po čem ženy touží – kromě výrazných scén je ve filmu velké množství balastu, celá závěrečná část je například trapná, dokonale předvídatelná a nekonečně nudná. (05.10.2006)