Zmeškaný hovor

Navnadeny na japonske horory /pre mna kultovym/ Uzumaki som si pozrel dasi japonsky horor. Reziroval ho ten chlivak Takasi Miike /hixploitation Ichi The Killer 2001/ a s kludnym svedomim prehlasim, ze to bola pekna kravina. SMS ako spustac coho presne? To som napriklad nepochopil a doteraz nechapem. Viem vsak, ze som sa po Uzumaki pekne sklamal. 10 % (25.03.2015)

Japonský Nezvratný osud. Mrazivo-vyvražďovací mysteriózny ducharský horor. Japonci fakt vedia, ako vystrašiť diváka a dohnať ho k nočným morám, ako je napríklad už nikdy nenechať pootvorenú skriňu. Aj keď je pravdou, že temer všetky japonské hororové snímky sa nesú v jednom v a tom istom základe čoby "zlobivý duch". Tak toto je pre mňa jednoznačne najlepšie a najhrôzostrašnejšie stvárnenie. Niekoľko týždňov som nemohla zo seba striasť myšlienku na mobil-zabiják a vyzváňací tón znamenajúci ortel smrti. Taktiež aj nočné mory, kedy som nedokázala zaspať bez zasvieteného svetla a bez náznaku civilizácie aspoň v podobe rádiá. Už len preto neupustím ani jednu hviezdičku. (08.05.2008)

Zmeškaný hovor je tak nějak standardně zábavný duchařský horor ala Kruh a Miike nevypadá, že tohle by zrovna bylo to co umí nejlíp, každopádně by to ale nebyl Miike, kdyby se ve filmu neobjevily alespoň trošku ty jeho klasické hnusnárny. :) Takže jsou v maličké míře i tu, hlavně v tom šokovém závěru, kdy se bafá co to jde, co nejhnusněji a co nejstrašidelněji. Jinak je to hodně podle Kruhovského schématu s podivnými úmrtími, tentokrát za použití mobilu s hlasovými zprávami z budoucnosti. Nejde o herecké výkony a ani moc o samotný příběh, obojí je standard duchařského japonského hororu a vše postupuje dopředu přesně jak se to od tohoto žánru očekává a bez nějakých velkých inovací. Čím Miike straší nejvíc je především zvuk v různých nechutných podobách, kdy i úplně obyčejný zvuk z každodenního života najednou může být nepříjemný. V obrazové stránce toho nic moc nepředvádí, zlý duch je tradičně vlasatý a objevuje se až ke konci, kde ale o to víc bafá, a protože na režisérské stoličce sedí Miike, tak bafá o to hnusněji a ve fujtajblovém zeleném nasvícení :). A líbil se mi ten nápad s bonbonem. Takže až do konce takový průměrný vlasatý horor, který se v závěru přehoupne v hnusácký shocker až se nakonec vrátí do tradičního kruhovského závěru. :) (19.01.2010)

Konečně jsem po dlouhé době viděl slušnou duchařinu u které jsem se nemusel cítit trapně za autory. Tvůrci si některé scény jako například v televizním studiu mohli odpustit, ale dobrých scén zde bylo více například v nemocnici nebo minuty před smrtí. Atmosféra je hodně dobrá a osobně jsem jen čekal komu dál zazvoní telefón a jak zazvonil tak jsem měl hodně divný pocit. (07.06.2010)

Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil... (07.05.2007)