Zmeškaný hovor

Tímhle se mi Miike asi moc nezavděčí, protože mě absolutně nezvládl vtáhnout do děje a stopáž pro mě byla zabijácká. Americký remake jsem viděla ještě před tímto a vzpomínám si, že to za nic nestálo, akorát se to dalo trochu lépe snést s délkou stopáže a hereckými výkony. Hrozně moc mi v poslední době vadí ta zmatenost, kterou Japonci zasazují snad do každého hororu, který natočí. Nebylo tomu tak akorát u americké Nenávisti od Takašiho Šimizu, kterou mám osobně z asijských hororů snad úplně nejradši, protože to bylo poprvé, když jsem se z nějaké hororové scény málem počůrala. Zmeškaný hovor byl pro mě tedy docela velké zklamání hlavně kvůli podivně vysvětlenému závěru a absolutního zkomplikování děje. Strašení sice nebylo marné, ale ne nejlepší. Nebyl to prostě můj šálek čaje. (06.09.2015)

Tento horor byl pro mě velkým zklamáním. O to více, že jsem si jej koupil na DVD, naštěstí za babku při likvidaci místní videopůjčovny... Slovo hrůzostrašný v popisu mi přijde naprosto zcestný, protože kromě scény v nemocnici tam nejen že není nic, co by vás alespoň trochu polekalo nebo vyděsilo, ale ani nic napínavého či tak zajímavého, že by vás to donutilo dávat pořádný pozor. Postavy nejsou vůbec rozvedený, informace jdou hlavní hrdince vyloženě naproti a celej děj mi přišel jakoby dopředu nalinkovanej ... Herci na nic, postavy na nic, děj na nic, akce a napětí žádný, zápletka stupidní a provedení vražd vesměs v rukavičkách (až na jednu). Je mi líto peněz i času :( (12.12.2012)

Milujem strašidelné zámky v lunaparkoch. Jarmorková invenčnosť potulných komediantov i výmyselníkov zo stálych zábavných parkov je v dokonalých prípadoch rozkošne pastelovo zvrátená a morbídne úchylná. V tých horších sa dá aspoň zasmiať, no a v tých najslabších sa dá aspoň na chvíľu pobudnúť za dňa v tme. Zmeškaný hovor mi pripomenul atmosférou blúdenia očami diváka v temnote plátna, v snahe niečo zachytiť, práve strašidelné domy. A z tohto pohľadu ide o priemer. Slabinou je práve absencia momentu prekvapenia a z neho plynúceho strachu (až na pár výnimiek ide o opozeraný štandard). Potešil záver, odkazujúci na teritórium akýchsi zvrátených hier, kombinujúcich v rovnoprávnej rovine sadizmus so samaritánstvom a poukázanie na to, že len zneužívaní v detstve môžu pochopiť násilnosti ostatných. No a z pohľadu strašidelného zámku zaujalo podanie sklenej nádoby z embryom naloženým v tekutine do rúk vystrašenej dievčiny. To by bola pri jazde vozíčkom labyrintom hrôz s dámou Vášho srdca iste trefa do čierneho! (11.06.2008)

Skoro výborná duchařina která strašně ztrácí na délce. Necelé dvě hodiny je na tenhle film až moc dlouhé. Miike sázel na atmosféře, která se mu dařila naprosto dokonale a hodněkrát jsem měl nahnáno. Ale bohužel od druhé půlky je nějak pomalá a strnulá. Naneštěstí je tu naprosto k posrání konec který je fakt celkem strašidelný. Film sice nějak zvlášst nedoporučuji, ale na jedno podívání je to fajn. Ještě jsem zvědavej na seriál. (21.05.2011)

I když je japonská duchařina značkou značně vypelíchanou, tak zrovna toto nabízí docela dost. S odhlídnutím od jakýchkoliv paralel, dyť tady jde přece o strašení, narovinu uznávám kvality tohoto hororu, protože tak plíživou a skladnou potvoru jen tak nenajdete. Je to oldschool své doby se zrcadlící, ale já jsem s tímto bububu spokojený. Kvalitativně srovnatelné s Kruhem a Nenávistí. 80% (03.08.2015)