Oči černé

“… ale nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane…“ Amico mio caro, tohle byla velmi zvláštní kombinace. Itálie střihnutá Ruskem, skvostný italský protagonista v rukou vynikajícího ruského režiséra. S hodnocením jsem váhala, příběh se mi zdál příliš rozvláčný, spousty nepodstatných detailů, které příběh nikam zvlášť neposouvaly, spíš nepochopitelně zpomalovaly a rozmělňovaly. Nicméně za spousty nádherných, až impresionistických, záběrů a momentů a za to, že Michalkov ani na okamžik nesklouzl do romantické sentimentality, slabší čtyři… Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2 (17.10.2015)

Svérázná čechovovská adaptace, která má spoustu filmařských kvalit: skvělý herecký výkon Marcella Mastroianniho, krásnou kameru, nádherné lokace, pěkné kostýmy, humor, a v neposlední řadě i velké emoce, kterými jsou některé scény prostoupeny. Film je naladěný do zvláštní, posmutnělé atmosféry (ne nepodobné té ve snímku Krutá romance, v němž si hlavní postavu zahrál právě Michalkov), která vrcholí v samotném závěru, kdy Pavel Alexejev (Rus, kterému hlavní postava, Ital Romano Patroni, vypráví svůj životní příběh), pronáší: "Nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane." Za sebe však přesto nemohu říct, že by se mi film líbil bez výhrad: jednak nechápu význam jeho názvu (o žádné "černé oči" tam nikde nejde) a jednak se mi tam občas přece jen trochu vkrádala nuda; navíc ani moc nemusím podobné mezinárodní koprodukce. Proto "jen" 4 hvězdy. Film má mimochodem výtvarně neobyčejně zdařilý český plakát, který podle mě překonává všechny ostatní verze. (01.07.2017)

Měl jsem problém s kašírovaností a schématičností tohoto koprodukčního produktu. Nejživější - ale ne moc zábavné - mi dlouho přišly jen scény z Itálie - jako od Viscontiho. Michalkovův smysl pro úchvatné dryjáčnictví, jak jej znám z Příbuzenstva a Urgy, dostal příležitost až ve scénách z Ruska, ale tam mi je na konci přebili nepatřičně filmoví omdesátkově pouťáčtí cikáni v krajině nad ránem. Ty jsem fakt ne a nezbaštil. Koprodukčnost a filmový přeprodej národních artiklů mi už pak zpětně osvětlil i diskomfort z lázeňských scén prve: když se začne v díle uvažovat v povšechných charakteristikách (italská pěvkyně, lázeňský život, ruská duše), klepe na dveře nechtěný kýč. Krásných bylo první deset sekund tématu hudby. Krásná byla scéna po milostné noci s pláčem a také scéna v kurníku. Tím mi to končí. Končalovskij mi přijde jako lepší filmař. (07.01.2019)

Úchvatná studie nezodpovědného dětinství, směšné roznětky utrpení dvacátého století. Ústřední antihrdina, přesvědčivě ztvárněný Marcellem Mastroianim, jenž ze svých dosavadních masek extrahoval vše labilní, neklidné a úzkostné a slil tu strakatou spěž ve vydluženou formu kluka honícího obruč, se na trpícím jevišti Života, který uhořívá bezohlednou péčí parazitů, protahuje a pohrává si s možnostmi změny. Neriskuje nic, než vlastní život, který ani nemá, svádí a trýzní němé děvče, uzavřené do rytmického odehrávání se, a nakonec ji zanechává nabalzamovanou drůbeží mastnotou na mučidlech jakési pohozené gubernije, jedněch přesně vyměřených ruských jatek. Tato odvyprávěná slabost nakonec nemdle osvítí přelévající se vlnky špíny moderního věku, kde jde jen o to nasytit tu božskou potřebu zrnka pomyslné duše v zrezlém kahanci těla, a drama jemné veřejné operace, protkané trochu nemístným symbolismem, se zvrátí v moralitu. Ale v moralitu skutečně živou. (17.03.2018)

Po stránce formálního zpracování určitě vytříbená záležitost. Tohle je zralá a kvalitní filmařina, Michalkov tam má přesně to, co mít chce, a při výrobě filmu se tak sešly tři výrazné osobnosti. Jenže ať o tom uvažuji, jak chci, na víc jak 3* to nevytáhnu. Příliš mnoho Michalkova na úkor Čechova. Filmu schází větší spád, víc humorných situací, větší dramatičnost. Je to dlouhá melancholická procházka, byť je stále na co se dívat. Ale 3* vůbec nejsou málo a rozhodně nenaznačují, že snímek nestál za zkouknutí. Tak, jak už bylo v některých komentářích konstatováno, Oči černé v Michalkovově podání silně připomínají Felliniho tvorbu, především ta italská část. Michalkov je ale přece jen narozdíl od Felliniho méně manýristický. Celkový dojem: 65 %. (22.02.2014)