Na dotek

Absolútne chladný film bez štipky citu. Divadelné aranžmá (klasická hudba na pozadí, miestami vskutku neskutočne silné a ostré dialógy) s rozkúskovanosťou na jednotlivé, časovo oddelené epizódky - to všetko bolo a je určite režisérovým zámerom, ktorým formálne posiluje chladnosť zobrazovanej témy ako aj citovej vyprahlosti hlavných hrdinov. Lenže žiaľ u mňa toto "vykostenie" intimity a vrelosti až na samú dreň prispelo aj k tomu, že s pribúdajúcimi minútami citové vákuum začalo riadne narúšať charakterizáciu postáv, ktoré viac ako životne prirodzene začali pôsobiť ako figúrky na vopred pripravenej šachovnici (výnimkou je ovšem famózny Clive Owen, ktorý aj napriek časovým skokom v sujete, dokázal zabezpečiť svojej postave cynického bastarda dôveryhodné kontinuitum výrazových polôh). Najviac som to pocitoval v samotnom závere, kedy malo prísť aj na skutočné city, lenže tie iba slovami vyjadriť už nestačia. Prebudeniu resp. objaveniu lásky u jednej z postáv, chýbala expresívna uveriteľnosť.3,5* (16.02.2005)

K filmu „Na dotek“ jsem přistupovala velmi ostražitě, protože jsem dosud nezapomněla jakým šokem pro mě byla Nicholsova prvotina „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“. Obojí podle divadelních předloh a obojí v kvartetu. Zatímco ve Virginie Woolfové si čtveřice ubližuje způsobem dryáčnickým , tady se ubližuje „ohleduplně“. Je to bludiště osudových setkání, náhod a propletených sebezničujících vztahů. Podivná hra vzájemných podrazů a podvádění z kterých není cesty zpět. Pravda nemá v těchto vztazích cenu symbolickou, je to rafinovaná a nevyzpytatelná zbraň schovaná většinou za „Nechci ti lhát, protože tě miluji“. Skutečně velice zajímavá a poučná podívaná. (06.02.2005)

Velmi přímé, ostré a upřímné dialogy v příběhu tvořeném pouhými útržky ze životů čtyř postav. Zpočátku vás roční skoky v čase přicházející bez varování překvapí, později si na ně zvyknete stejně jako na fakt, že mnoho zůstává neustále nedořečeno a vy vidíte hlavní postavy jen v určitých fázích jejich života, ne však v průběžném vývoji, který by vám jindy možná pomohl najít si v příběhu svého favorita. Nicméně i přesto, že se můj vztah k postavám neustále měnil, nutno říct, že Mike Nichols má pro tyto syrové, komorní, lehce pohoršující příběhy cit, a když ho podpoří i herecké obsazení, já mu to žeru. (30.04.2011)

Podvádzanie, klamstvo, neochota k pravde - vo vzťahu však ide predovšetkým o otvorenosť k druhému. Predstavitelia povolaní kĺžucich po povrchu ju majú zrejme dosť zablokovanú. Umelecká fotografka zachytávajúca emóciu okamihu (povrch umenia aj pocitov) dráždi tajomnou nevyspytateľnosťou, plastický chirurg (povrch tela) je vášnivý erotoman a premyslený podrazák v jednom, pisateľ nekrológov povrchný hľadač lásky, opakujúci tie isté chyby (povrchná žurnalistika) a striptérka (povrchná, ulepená erotika) dôsledne ukrýva pravdu o sebe. Výsledok - nič moc vzťahy - klamstvo, pomsta a neochota sa otvoriť. Napriek tomu, že kľúčová scéna erotického chatovania bola plná najbanálnejších eroticko/porno klišé, film samotný bol konverzačne zvládnutou sondou do sveta dnes prevládajúcej vzťahovej i profesnej povrchnosti. Ale čo už - po čom ľudia túžia, toho sa im dostáva mierou vrchovatou. (22.11.2012)

Na drámy o partnerských viacuholníkoch mávam náladu veľmi zriedka. Preto ma samú prekvapilo, keď som si Closer pustila v telke... a ono ma to zaujalo, chytilo a nechcelo pustiť. Asi v dvoch tretinách ma tie krkolomné výmeny partnerov prestávali tankovať a vulgárne preslovy Cliva Owena baviť,.. ale stále to malo niečo do seba. (02.09.2013)