Tlumočnice

Dobrý thriller s celkem nápaditým scénářem kterému ke konci dojde dech. Sydney Pollack vsadil na klasiku a film natočil "pěkně postaru" takže žádné adrenalinové honičky ani přetuněné zvukové efekty se nekonají (vůbec to není na škodu). Tlumočnice je prostě poctivá oldschoolová thrilleřina a k takové potřebujete hodně schopné herce, jakými Nicole Kidman a Sean "kamenná tvář" Penn určitě jsou. Tím víc je opravdu škoda tý hyperklišoidní scény na konci s přehrávající Nicole (znáte to jak klaďas míří hlavnímu hajzlovi bouchačkou do ksichtu?). Kromě toho, ale žádné velké výhrady nemám. (29.09.2005)

Velmi dobré výkony Nicole Kidman a Seana Penna filmu velice pomáhají. V tomto politickém thrilleru je několik různých linií, vše je vyprávěno v celkem poklidném tempu - tak nějak příjemně po staru (Pollack si nejspíš vzpomněl na své Tři dny Kondora z roku 1975). Příjemná je i hudba Jamese Newtona Howarda, samozřejmě se v ní objevují africké motivy, nejvíce se mi hudba ve spojení s obrazem líbila při příjezdu Zuwanieho do New Yorku. Hlavní problém je, že vrchol filmu je asi v polovině (ano ta výborná scéna v autobuse), naproti tomu závěr, kdyby vše mělo gradovat, je poněkud natahovaný a tak nějak "do ztracena". (06.07.2005)

Šedivý politický thriller, plný nudných kecov o politike dodržiavania ľudských práv, jednoduchej príbehovej kostry na báze prípravy atentátu, krívd minulosti a pod. Nuž skrátka, Pollack objavil Ameriku, myslím to ironicky samozrejme. Ako keby nikto nevedel, že OSN bola, je a vždy bude len taká šaškáreň. Ani v rovine osobnej drámy pani tlmočníčky ma to nejak výraznejšie nenadchlo - šedivé, nezáživné a hlavne ma dosť často štvala naivita hlavnej hrdinky. A S. Pennovi som tu jeho melancholickú melodrámu na báze tragédie a hrdinstva nezožral. Ale snažil sa, len mi to neviem prečo prišlo v jeho podaní trápne. Skrátka aby som to skrátil, celý scenár je nuda ako Brno. Jediné, čo za niečo stálo, bola slušná réžia a niektoré herecké výkony. Veľmi slabý priemer. 50/100 (27.11.2017)

Vychytralost Pollackova snímku tkví však v tom, že dost dlouhou dobu neprozrazuje, co vlastně mladá tlumočnice v budově OSN slyšela, protože ze zdánlivě nevinné vzdělané dívky se v průběhu filmu klube mnohem složitější a nevyzpytatelnější osobnost. Mnohem snazší diváckou identifikaci nám nabízí postava osudem stíhaného policisty, jenž stejně jako my nikdy pořádně neví, nakolik může ohrožené ženě důvěřovat, ale budí v něm natolik silné emoce, že ji nedokáže jednoduše zavrhnout jako svědkyni, která sama vzbuzuje podezření. Právě na střetu a odkrývání minulosti obou hrdinů Pollack staví celý příběh, který obsahuje minimum akce a značnou část napětí ukrývá v dlouhých rozhovorech postav (což mu vychází především díky Nicole Kidmanové a Seanu Pennovi v hlavních rolích). Zápletka Tlumočnice se sice točí kolem politiky, ve skutečnosti je ale de facto apolitická a nezaujímá žádné konkrétní stanovisko (i v průběhu filmu tolik probíraná země je jen fiktivní, stejně jako její jazyk). Snad proto, že politika se stále mění a Sydney Pollack chtěl natočit především napínavý příběh s výraznými postavami, který bude stejně působivý i za dvacet let. Ctí přitom žánrová pravidla, umí jich brilantně využívat a celý film je do posledního pohybu kamery, střihu a použití hudby okouzlujícím způsobem staromódně elegantní. Ačkoliv Tlumočnice v posledních deseti minutách zaskřípe a celkové vyústění je vůči předcházejícímu ději poněkud degradující, pořád v éře přetechnizovaných a epilepticky stříhaných thrillerů působí jako balzám na duši každého, kdo si občas zoufá nad tím, proč už se dnes netočí filmy jako před několika desítkami let. (30.06.2010)

Tak zaprvé.. Obdivuju herectví Seana Penna a Catherine Keener (ta bohužel nedostává tolik prostoru jako ústřední duo), a taky retrostyl vyprávění režisérské legendy Sydneyho Pollacka, který po nedávných nezdarech (Náhodné setkání) chytá další dech. Slovo thriller bere podstatně neuspěchaněji a realističtěji než v podání depresivní a masivní akce Michaela Baye či mladšího z bratrů Scottů. Pollack svým hrdinům dává prostor, nechává je jednat logicky (i když to scenáristům občas SILNĚ škobrtne) i spontánně. Tlumočnice ve službách OSN vyslechne šeptem vedený rozhovor, rozproudí tak obavy z možného atentátu. A i agent, který je na ní nasazen, jí nakonec uvěří, zároveň ale vidí možné vedlejší úmysly. Filmařům bylo zároveň i umožněno natáčet přímo v sídle OSN, což pomáhá realističnosti, zrovna jako bravurně zvládnutá scéna z druhé poloviny snímku v autobuse, kdy se spojí shodou okolností několik dějových linií. Omlouvám se za menší „úvahu“ a nevím, proč právě v tomto případě se mi to dostávalo do hlavy, ale při sledování uvěřitelných dialogů mezi Kidmanovou a Pennem, při práci s psychologií postav, se scénářem, s režií, střihem, kamerovými a zvukovými možnostmi, hudebními motivy atd. atd., uvědomil jsem si (POCHOPITELNĚ s přihlédnutím nejen na finanční možnosti) v jak propastné krizi je tuzemská kinematografie! Tady jsou to sice slabé 4hvězdičky, ale za tu "staromódnost" stále 4.. (07.02.2006)