Ruská archa

Predstavte si zaujímavú knihu, veľkú a plnú obrázkov, do ktorej si ktosi zapisoval marginálne poznámky, skôr subjektívne snové a asociačné než racionálne vecnej povahy. Tou knihou je Ermitáž, tými obrázkami sú miestnosti, kóje, sály, predsiene a schodiská a tým ktosi je bližšie neurčený cudzinec, Európan a katolík, ktorý - hnaný zvedavosťou či akousi vnútornou nevyhnutnosťou, ktorej zmysel je nepostihnuteľný a enigmatický rovnako ako dejiny, umenie i život ako taký - tými komnatami prechádza očarene, zasnene, plný melanchólie i vnútorného smútku a živo či malátne reaguje na podnety videné i neviditeľné (tajomný hlas). A to je v podstate všetko, čo tento film bez príbehu nakrútený v jedinom zábere ponúka. Je tak náročný na percepciu a tak výberový vo svojej orientácii, že nie je určený ani tak pre kinofilov ako skôr pre istú skupinu kinofilov. Čo môže preboha znamenať, ak niekto päť minút čumí na sévreský porcelánový servis alebo stojí päť minút pred obrazom? Alebo desať minút schádza nekonečne pomaly v dave po schodisku? Pre mňa dosť veľa. Panestetická šou tu však nemá estrádny charakter, pretože smeruje k zvnútornenej výpovedi o charaktere ruskej kultúry, histórie, duše. V tomto kontexte sa banálna meditácia nad obrazom Pietra de Hooch ("Veční ľudia. Žite ďalej, všetkých prežijete.") môže javiť v celkom inom svetle, rovnako ako geniálne jednoduchý záber na cudzinca stojaceho pred Rembrandtovým "Návratom márnotratného syna". Dianie sa úplne zastavuje v prospech rozvinutia divákovej percepcie. Mám rád väčšmi kinematografické než literárne filmy. No a Ruskú archu o to viac, že rýdza kinematografickosť, totiž vnímanie priestoru a času je tu priamo tematizovaná. Divák doslova pláva priestorom, bytostne si uvedomujúc (a prežívajúc) každú sekundu. Stotožnenie filmového času s časom reálnym sa maximalizuje, rovnako ako satisfakcia diváka nezaťaženého ľahkosťou jacksonovských opusov. (31.12.2005)

Jediný záběr a tedy kamera a vizuální stránka samozřejmě famózní, ale pro každého Nerusa je to zřejmě jediná věc, kterou ocení. Různé historické reminiscence, události, kontext i atmosféru jsem si bohužel nedokázal vychutnat. Asi nejvíc se mi líbil velkolelepý odchod z plesu a doufám, že nejen proto, že už se blížil konec filmu. Neumím si představit jak musel být náročný na natočení, jenom ten kompars a všichni v kostýmech. (02.11.2007)

Ta idea jednoho záběru je úžasná a tvoří vlastně 80 % mého hodnocení, ne li víc. Bylo dosti zábavné sledovat nervózní a nejisté komparzisty. Rovněž mě fascinovala odvaha tvůrců po hodině dřiny do záběrů dosadit partu dětí a ještě jim do úst vložit několik replik. Načančaný Francouz byl fajn. Ale jinak teda....uff....nabízí se mi taková otřepaná replika typu "film pro film" a podobně. Taky otázka, jestlipak je to pro takového "normálního", "intelektuálními" filmy nezasaženého, diváka úplně koukatelná záležitost ( moje maminka se na to přestala dívat po první minutě). Film de facto úplně o ničem (snažíc se být o všem), o funkčnosti na diváka bych snad mohl taky polemizovat. Sporadická návaznost a smysl velké části dialogů, místy velmi okatě slepá ( nebo ušně hluchá?) místa, to by se snad dalo vzhledem k sympatickému a zajímavému experimentu omluvit. Na to, abych si s úsměvem lebedil při nekolikakilometrové cestě kameramana jakýmsi ruským muzeem, ale asi nejsem tak filmově ( nebo i historicky) protřelý. A to, že byl poslední pohled ze dveří vskutku mňamózní, mě z křesla nevytrhne, to se spíš pak povedlo závěrečným titulkům. (02.11.2007)

Bohužiaľ, čakal som viac, od režiséra ako je Sokurov určite. Predovšetkým mi nesadla forma spracovania (všetko na jeden záber). Spolu s pomalším tempom ma to hrozne uspávalo, a aj keď je tu veľa zaujímavých informácií z dejín Ruska, ktoré sú preložené peknými myšlienkami, nemalo to na mňa ten účinok. To časové spektrum mi tiež prišlo nevyvážené - väčšina sa venuje len katarínskemu a direktoriátnemu obdobiu. Záver bol síce najlepší, ale môj celkový dojem vzhľadom na predchádzajúce minúty to už ovplyvnilo iba málo. Slabší priemer. 55/100 (07.11.2018)

Hrozná nuda, otravný pošuk z jiné doby a země, k tomu unylý hlas průvodce... Ať si to kdokoliv vychutnává, když má náladu a opravdu se mu to líbí. Ale rádoby intelektuálové by mi o tomhle filmu neměli nic říkat, na ty jsem alergický, a věřím, že bude spousta těch, kteří budou říkat, jak je to skvělé dílo, přičemž se ve skutečnosti nudili. Já to říkám na rovinu. Snad kromě záběrů z Ermitáže a kostýmů mě vůbec nic nezaujalo a bylo to dost úmorných 96 minut. Co z toho, že někdo udělá něco jakkoliv originálním způsobem, když je člověk nuděn a nuděn... (16.11.2007)