Organ

Organ je především velmi pomalý a tíživý. Podobně jako Krejčíkova Polnočná omša zachycuje Slovenský štát a to dost syrově. Patří taky ke skupině filmů z šedesátých let jako byly Démanty noci anebo Kočár do Vídně a řada dalších shodných ve snaze o zachycení nestandardního osudu jedince v klamném prostředí mimo válečnou frontu, jeho morální poklesky a váhání. Co mi na Organu vadilo nejvíc byla snadnost kontrastu světské a posvátné, duchovní, katolické. Když je kamera jak od Saschy Vierniho a zní do toho the best of Bach, nespletete se. To mi vadí i ve spoustě jiných filmů: “bacha, teď jsme duchovní”. Pärt, Bach atp. Vadila mi taky ta část Bednárova scénaristického stylu, která vytvářela podobně jako v Slnku anebo později, úpadkově, třeba v Kamarátkách: uměle vpravené vedlejší teorematické postavy - neživotné, blbé. Zde pijan. Nejkrásnější na Organu byla kamera. (13.02.2016)

Veľmi dlho som rozmýšľal ako by som ohodnotil tento film. Pretože na pozadí udalostí, ktoré sa odohrali v tej dobe a to druhá svetová vojna, ponúka tento film mierne zamýšľanie nad ľudskosťou ale nie v smere humáného ale na pozadí toho nadpozemského a svetského, pričom nadpozemské predstavuje Orgán a fader Félix, ktorý aj keď je Poliak na úteku, tak je prichýlení mníchmi,ktorý mu umožnujú tento nadpozemský talent - alebo ak chcete dar od Boha prezentovať v takej miere aby si svetský svet - to jest obyčajný ľudia, uvedomil , že aj napriek dobe je na svete veľa krásy. Uher natočil mieren baladickú snímku, ktorá buhužial dopláca na svoju baladickosť. Oproti Slnku v siety, je tento film iba príjemnou, melodickou a filozofickou snímkou, ktorá ale v dnešných časoch pôsobí strnulo a neefektne, čo je škoda pretože začiatok aj koniec je veľmi naturalistický. Zimmerová hudba aleb viac menej hudba J.S.Bacha, dotvára gotickosť, či už kostola alebo myšlienok obsiahnutých v tomto filme. Dá sa tu nájsť priveľa symbolizov - svadba, pohreb, zrkadlo nad orgánom, ktoré pôsobí ako hranica medzi svetským a nadpozemským a iné. Szomolányiho kamera je oproti slnku viacej strnulejšia ale zase na druhú stranu efektnejšia. Bednárov scenár je plný náboženských odkazov a celkovo dotvára atmosféru snímky, lenže bohužial Uher si zvolil pomalý spôsob rozprávania a snažil sa zameriať na každú spostáv - kostolníka - jeho dcéru - fátera Félixa a pátera gvardiána, lenže ani jednému sa nedostáva toľko priestoru aby sme sa mohli s postavou stotožniť alebo aspoň uveriť tomu že sa správajú ako sa správajú. takto snímka pôsobí strnulo a mierne nedotiahnuto. niekomu to stačí. niekomu nie. (24.12.2008)

Na prvý krát som ten film celkom nedocenil, ale hodnotenie nemením. Príbeh je ok, problém mám s hudbou a hraním na organ. Je jasné, že dej sa točí okolo neho, ale tej hudby a scén za organom je tu akosi priveľa a často sa pozabudlo na to, že vo filme treba v prvom rade vyrozprávať nejaký príbeh. Vždy keď sa riešili rodinné veci, prípadne politika, ma film vtiahol. Potom však vždy príde nejaký magor a hrá 5 minút na organ...Nemám problém s hudbou ani organom, len tu toho malo byť menej a energiu radšej sústrediť na rodinné vzťahy otec-dcéra, dcéra - Poliak v rúchu, tam to fungovalo dobre. Uher robil dobré filmy a aj toto je jeden z nich, ale je až príliš umelecký. Príbeh sa tu derie na svetlo božie dosť ťažko, aj keď je silný, ale o situácii za vojnového slovenského štátu vám toho veľa nepovie. 60%. (26.07.2015)

Působivý film, který mocně rezonuje Bachovou hudbou. Dobře vybrané typy (zvláště regenschori a pak falešný bratr Felix, který zde vypadá více mnišštěji než zbytek konventu). Přestože má film skvělou černobílou kameru, nejedná se o žádnou černobílou moralitu či agitku. Nedivím se, že v normalizaci byl brán jako podvratný. Přes celkové baladické ladění nepostrádá ani ironii (nádherná "formanovská" pasáž prvního hlášení obecního rozhlasu). Jeho hlavní chybou je, že chce zachytit mnoho a tím se jeho průraznost tříští. Není zde jeden hlavní hlavní motiv, který by ostatní doplňovaly a podporovaly, spíše se navzájem přetlačují.Škoda, jinak by to bylo za plný počet. (12.06.2011)

Čarokrásné baladické podobenství o vině a trestu, o zlobě v nás, pomoci i nepomoci, malosti a velikosti. Pozoruhodné spojení Bachovy barokní hudby a gotických interiérů ( natáčelo se - gotické kostely v Jindřichově Hradci, Levoči a Bardějově). Hudba k filmu se nahrávala v pražském kostele sv. Martina ve zdi. Filmy 60.let mluví především obrazem a ani Organ není výjimkou. Nájezdy kamery, pečlivá kompozice, vertikály a horizontály, symbolika - trny, myš v pasti, destrukce sochy Ježíše.... Stejně jako balady obecně i tento příběh spěje k hořkému konci. Nadčasovost snímku, tedy poukázání na totalitní praktiky Slovenského státu ( stejné jako později komunistického Československa), na sílu moci, povyšování se neschopných nad schopné i konflikt církve a státu, způsobila, že až do roku 1987 odpočíval v trezoru. Divácky náročný film patří mezi nejlepší slovenské filmy vůbec. Nádhera černobílých obrazů je až dechberoucí ( kamera - S.Szomolányi). (11.10.2011)