Škyt

Jeden z tých prípadov, keď je oficiálna synopsia presná, výstižná a vo svojej dokonalosti geniálna. Debut momentálne najlepšieho aktívneho maďarského režiséra a môjho obľúbenca, György Pálfiho, je pestrofarebnou mozaikou vidieku na všetkých úrovniach - od dedinskej komunity po ten najdrobnejší hmyz. Formálna stránka je na nebývalo vysokej úrovni (až je vlastne nielen na európsky film, ale aj samotný rok vzniku nadmieru uspokojivá) a dokumentaristický štýl s dôrazom na detail (vo všetkých filmových aj bežných zmysloch slova), ostrosť obrazu a absolútne špičkový zvuk je unikátnym prístupom k "civilnej" látke. Makro zábery na drobnú faunu a flóru strieda kamera vtierajúca sa do súkromia obyvateľov vykonávajúcich bežné činnosti, ktoré Pálfi zrovnáva so zvieratami a strojmi, čím ich stavia na rovnakú úroveň bez prítomnosti čo i len náznaku kontrastu. Práve tu vidím tú odvážnosť, ktorú spomína aj Douglas. Predstavu zvláštneho dokumentu dotvára aj absencia dialógov, resp. s výnimkou asi 3 scén hovoreného slova ako takého, vďaka čomu ešte viac vyniká obraz i zvuk. Hľadať tu príbeh je zbytočné, i keď len v náznakoch sa odohráva mnohé - napr. tu máme čosi vzdialene pripomínajúce kriminálny prípad a postavu policajta, ktorý sa ju pokúša vyriešiť a trávi tak čas medzi dedinčanmi. Nie, Hukkle je postavený na asociáciách a vzájomných prepojeniach medzi živočíšnou ríšou a ľudskou sociálnou štruktúrou, ktoré dohromady vytvárajú pomocou prebiehajúcich procesov zaberajúcich väčšie či menšie časové úseky (resp. obdobia, reprezentované charakteristickými časozbernými sekvenciami) ucelený a bezchybne fungujúci ekosystém. Do toho Pálfi využíva pokročilú animáciu a efekty (rentgen, konvalinka na hrobe), podsúva humorné prvky a opäť tradične rozdeľuje divácku obec na dva tábory. Ja sa s hrdosťou zaradím medzi tých, ktorých tvorba maďarského filmového mága neustále nadchýna a milo prekvapuje. K dokonalosti mi chýbal len možno ucelenejší príbeh, alebo aspoň pritlačenie v niektorých úsekoch. P.S.: Potitulkové zakončenie sa vracia scenáristickou okľukou k začiatku filmu - ako sa "príbeh" začína, tak sa aj končí - čím vzniká cielená harmónia a dokonalé rozuzlenie veľmi mierneho dramatického trojuholníka, tj. dodržiava správny filmový kompozičný postup. 85% (08.04.2014)

Pálfiho debut se zdá býti náročný na sledování, ale jeho perfektní smysl pro detail, kterým uchvátil v Taxidermii je zde znát více než zřetelně a udrží vás při životě. S příběhovou stránkou je to horší, pokud totiž nevíte na co se film odvolává (doporučuji zjistit před promítáním), budete tápat a poměrně dlouhá stopáž na němý film se začne táhnout. Tento lehký nadprůměr však určitě stojí za váš čas hlavně díky své originalitě. 3,5* (12.04.2010)

"Škyt! Škyt! Škyt!" Tohle byl oříšek. Nelze zapřít krásná kamera, zajímavé scénky (umírající kočka, švenk z žabí perpektivy, matrixovská akce se stíhačkou, atd, atd....), jenže všechny tyhle lahůdky ubíjí naprostá absence děje, člověk tak dlouho čeká, až se začne něco dít, až je konec. A že se načeká. Každopádně škytající dědula nemá chybu... a jinak je to vcelku snesitelná procházka maďarskou vesnicí s nějakým tím lehce hororovým prvkem. (01.06.2004)

Pálfiho filmový debut je v lecčem ještě mnohem odvážnější než pozdější Taxidermia, protože ještě nepracuje s tak explicitními extrémy a monstrozitami. Ačkoli se ve filmu objevují náznaky nějakého vyšetřování, je šestasedmdesátiminutový film víceméně parametrickou narací. Celý na různých rovinách aplikuje model permanentní metonymické návaznosti, kaskádovitě seskládané od největšího detailu k největšímu celku, přičemž primární rovinou není lidská společnost, ale „mikrokosmický“ život zvířat a rostlin, od kterého se vždy přes řadu dalších metonymií dopracuje k makrocelku, ve kterém je člověk postaven do pozice jen jednu součásti systému. Například: zajíc - zajíc v poli - kombajn sklízející obilí - kombajn zpracovávající obilí - obilí v továrně - výroba mouky - nasypávání mouky stroji do prodejních pytlíků - převoz pytlíků do obchodů - nákup pytlíku s moukou - využití při pečení moučníku - upečený moučník. Film rytmizuje vyprávění opakovaným zařazováním škytajícího staříka před domem, který vytváří ale jen velmi zdánlivou a de facto klamavou představu o časové ose, protože v průběhu filmu sledujeme bezpočet časosběrných sekvencí zachycujících mnohem rozsáhlejší časová období (např. růst rostlin). Metonymické série zachycující rozsáhlé procesy tak postupně beze slov a bez důrazu na konkrétní postavy odhalují fungování života v maďarské vesnici, přičemž ve své stylizovanosti (důraz na zvukovou rovinu, absence nediegetické hudby) dokonale využívají co nejhladších přechodů mezi sekvencemi. Čím dál vynalézavější „graphic match“ předěly, časosběrné natáčení nebo rentgenové záběry dělají z Pálfiho filmu neotřelou parametrickou podívanou, ve které čas funguje tak specifickým způsobem, že když do extrémně zpomalené vesnice vletí stíhačka, je „donucena“ se časovým nárokům přizpůsobit. Rámování filmu do náznaku kriminálního příběhu o podivných úmrtích, které na konci vyústí do čiré absurdity, nakonec jen potvrzuje výjimečnost Pálfiho debutu. (22.04.2007)

Taký ten neškodný artík, ktorý zabaví, neurazí, nenadchne a nič užitočné nepovie. Malomestská symfónia od veľmi talentovaného režiséra, ktorý sa bystro a poeticky vyjadruje obrazom aby o pár rokov neskôr natočil masterpiece akým bola Taxidermia. Škoda len, že ma to celkom nudilo. Takže za hodnotu filmu a originalitu tak 4* a za pôžitok zo sledovania 2* :) (25.12.2015)