Don't Deliver Us from Evil
Don't Deliver Us from Evil
Obsahy(2)
Anne De Boissy (Jeanne Goupil) a Lore Fournier (Catherine Wagener) jsou dívky z bohatých francouzských rodin. Obě studují na internátní škole vedené jeptiškami. Brzy se sblíží a uzavřou spiklenecké spojenectví. Sledují potajmu jeptišky, čtou zakázané romány, recitují verše oslavující Satana, při udělení svátosti po mši si ponechají hostii v ústech a mají touhu po zlu v duši. V době letních prázdnin bydlí dívky samy na letním sídle rodičů Anny. Na pastvině svádí pasáka krav Emila (Gérard Darrieu), který Lore málem znásilní. Dívka včas uteče a jako pomstu dívky zapálí pasákovo obydlí. V opuštěné kapli slouží černou mši a také zabíjí malé ptáčky v klecích, které chová retardovaný Leon (Michel Robin). Když v noci při vyjížďce na kolech potkají neznámého muže, kterému došel benzin v autě, pozvou ho domů. Muže pohostí alkoholem a vysvléknou se do spodního prádla. Začnou hrát opět svoji hru na svádění, které tentokrát skončí tragicky. (curil)
(více)Recenze (15)
Horor nikoliv, spíš psychologické drama. Ale celkem dobré a s trefnou výpovědní hodnotou. Dvě náctileté kamarádky to v katolické škole nebaví, a tak si užívají prázdnin, při nichž naplno vypouštějí své démony. Spalují stohy slámy, vraždí kanárky a neustále provokují chlapy. Obě se pak strašně diví, že je většina z nich chce znásilnit. Samozřejmě dojde k nejhoršímu, a odtud už cesta zpátky nevede... Snímek plyne dost pomalu, diváka spíš dráždí, než napíná. Jenže já byl tentokrát asi netrpělivý, jelikož jsem se v půlce filmu přistihnul, jak začínám sondovat po "nákupu" dalšího filmu. Závěrečná recitace byla ale skvostná. ()
Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné. ()
Na můj vkus až příliš rozvláčné, s místy zmateným střihem, nicméně příběh o dvou náctiletých kamarádkách, které chodí do katolické školy a letní prázdniny tráví na rodinném sídle na venkově jedné z nich, má své opodstatnění a hlavně neskutečně silnou pointu. Ta zamrazí v zádech! Děj se odehrává během oněch prázdnin, kdy se Anne (dominantnější povahy) a Lore (andělská tvářička) zřeknou Boha a svoje duše zasvětí Satanovi. Začnou dělat věci, které se neslučují s křesťanskou vírou, jako třeba zabíjet ptáčky, pálit stohy, dráždit a provokovat mužský, přičemž nejednou dojde až k znásilnění. Nakonec se stane to nejhorší, kdy zlo nabírá na síle a v té chvíli film začíná gradovat a znepokojeně pulzovat. Co bych určitě vypíchl, jsou hlavní představitelky Anne a Lore, které se nebojí odhalit a některé scény jsou nejen na svou dobu velmi odvážné. Další silná stránka je hudba, která působí jemným barokním dojmem, v kontrastu s rouháním, mučením a znásilňováním. Rozhodně hodně zajímavý počin, který bych nenazval hororem, ale spíš psychologickým dramatem. ()
Ze začátku to byla jen nevinná hra, opravdu nevinná hra, dvou nejlepších sotva plnoletých nudicích se kamarádek, pocházejících z velmi dobře situovaných rodin, která ale časem přerostla až v chorobnou nenávist a páchání všemožného zla, ten pomalý ale efektivní sestup obou hlavních protagonistek do říše zla-odkud už asi není návratu, tu byl velmi dobře nastíněn. Rouhání, zakázané touhy a vzrušení, upsání se Satanovi a jiné zlomyslnosti, jako dráždění a provokování starších frustrovaných mužů, svatokrádeže, bezdůvodné mučení a zabíjení ptáků, žhářství a nakonec i vraždy...Tohle nemohlo skončit dobře...Obě mladé dívky byli přinejmenším roztomilé, spíš než horor, tak drama (se sociálně kritickým podtextem, a kritizující zároveň i katolickou církev), ano finální scéna je vskutku dokonalá, nezapomenutelná a zároveň i dost znepokojující. Místy děsivé, dnes už spíše k pousmání, ale dobrý (odvážný a výstřední) film to určitě ve své době byl a stále ještě je. Vyzdvihl bych ještě nádhernou kameru, při které jsem měl občas pocit že sleduji nějaký dokumentární film. Film byl prý francouzskými kontrolními úřady cenzurován, ale divák ho mohl vidět na filmovém festivalu v Cannes v roce 1971. Na DVD film vyšel v roce 2006 u společnosti Mondo Macabro. ()
...a nezbav nás od ničeho zlého. Třetí moje setkání s tvorbou Joëla Sériy a už mi začíná na základě hlavních postav ze všech viděných filmů plně docházet, že pan režisér zřejmě trpí značnými erotickými úchylkami nebo se v nich alespoň slušně vyžívá. Každý další Sériův film znamená pro mě tak trochu menší šok, ještě jeden nebo dva kousky a pomalu začne konkurovat i Bertrandu Blierovi. :D Když jsem necelé 2 týdny zpátky napsal u Comme la lune (1977), že Séria se dokáže vyhnout obscénnostem a provokovat místo nich spíše psychologicky, tady to ovšem vzhledem na některé pedofilně založené scény včetně sexuálního násilí platí spíše tak napůl. Jenže co naplat, zase mě Sériův film nesmírně vtáhl, zase mě to bavilo a současně provokovalo s jistým přesahem tak, že mě ani chvíli nenapadlo sledování filmu vzdát. Navrch se Sériovi podařilo ve spojení s ústředním hudebním motivem i výtvarnou stránkou vytvořit k tomu nestoudně šílenému příběhu velmi pěknou poetickou atmosféru. Jak už to tady někdo jiný v komentáři výstižně zmínil, jsou to skutečně takové drsnější a temnější Sedmikrásky. Dvě nádherné mladé bytosti s bílým věnečkem kolem čela, které dle svých vlastních slov dělají vlastně samé nádherné věci... a já ještě dodám, že jsou to Sedmikrásky, které narozdíl od Chytilové úletu mají v sobě i něco jako psychologii postav a také souvislý děj, který i někam spěje... aneb kam až můžou takové provokativní dívčí rošťárny zajít, když samy neznají mezí a nikdo kolem nich nic netuší nebo je nemá šanci zastavit? Rozhodně pozoruhodné zneklidňující, k závěru i kriticky laděné dílko se stylovým dechberoucím vyústěním, které plně opodstatňuje i zařazení do horrorového žánru. [85%] ()
Reklama