Mais ne nous délivrez pas du mal

Atraktivita tohto nenápadného snímku síce rokmi trochu vyprchala, v danej dobe bol určite šokujúci a odvážne kritický. Dotýka sa mnohých tém, či už naplno alebo okrajovo ( cirkev, sociálne nerovnosti, sexualita, násilie ) a všetko je to o to desivejšie, že spúšťačom sú dve nerozlučné kamarátky, ktoré sa rozhodli robiť zlo ( absencia ich motívu považujem za slabinu filmu ). Konanie dievčat je v rozpore s nežnou až romantickou hudbou, ale funguje to dokonale. Výhrady mám voči strihu, ktorý bol akosi odfláknutý. (26.01.2012)

...a nezbav nás od ničeho zlého. Třetí moje setkání s tvorbou Joëla Sériy a už mi začíná na základě hlavních postav ze všech viděných filmů plně docházet, že pan režisér zřejmě trpí značnými erotickými úchylkami nebo se v nich alespoň slušně vyžívá. Každý další Sériův film znamená pro mě tak trochu menší šok, ještě jeden nebo dva kousky a pomalu začne konkurovat i Bertrandu Blierovi. :D Když jsem necelé 2 týdny zpátky napsal u Comme la lune (1977), že Séria se dokáže vyhnout obscénnostem a provokovat místo nich spíše psychologicky, tady to ovšem vzhledem na některé pedofilně založené scény včetně sexuálního násilí platí spíše tak napůl. Jenže co naplat, zase mě Sériův film nesmírně vtáhl, zase mě to bavilo a současně provokovalo s jistým přesahem tak, že mě ani chvíli nenapadlo sledování filmu vzdát. Navrch se Sériovi podařilo ve spojení s ústředním hudebním motivem i výtvarnou stránkou vytvořit k tomu nestoudně šílenému příběhu velmi pěknou poetickou atmosféru. Jak už to tady někdo jiný v komentáři výstižně zmínil, jsou to skutečně takové drsnější a temnější Sedmikrásky. Dvě nádherné mladé bytosti s bílým věnečkem kolem čela, které dle svých vlastních slov dělají vlastně samé nádherné věci... a já ještě dodám, že jsou to Sedmikrásky, které narozdíl od Chytilové úletu mají v sobě i něco jako psychologii postav a také souvislý děj, který i někam spěje... aneb kam až můžou takové provokativní dívčí rošťárny zajít, když samy neznají mezí a nikdo kolem nich nic netuší nebo je nemá šanci zastavit? Rozhodně pozoruhodné zneklidňující, k závěru i kriticky laděné dílko se stylovým dechberoucím vyústěním, které plně opodstatňuje i zařazení do horrorového žánru. [85%] (22.05.2022)

Mais ne nous délivrez pas du mal/Don't Deliver Us From Evil je film, ktorý v období svojho vzniku pôsobil oveľa viac šokujúco ako dnes. Režisér a autor scenára Joël Séria sa inšpiroval novozélandským prípadom, keď dve mladé dievčatá zavraždili matku jednej z nich a ktorý neskôr sfilmoval Peter Jackson; ten sa však v Heavenly Creatures viac sústredil na vzájomný vzťah dievčat. Séria do svojej snímky vložil skôr spoločenskú kritiku, zameral sa na katolícku cirkev, sociálne nerovnosti, odcudzenie a úpadok tradičných hodnôt. Postavy Anne a Lore a ich kamarátstvo sú poňaté pomerne povrchne, pozornosť je venovaná ich činnostiam, ktoré vyplývajú z nudy a pocitu nadradenosti bohatých detí. Snaha šokovať je zjavná už z obsadenia mladučko pôsobiacich herečiek (Jeanne Goupil a Catherine Wagener), ktoré sa vo svojich úlohách neštítia ničoho – zvádzania mužov, trápenia a zabíjania zvierat a nakoniec ani vraždy, hrali však tak dobre, že mi boli skutočne nesympatické, hlavne postava Anne. Zaujímavý je však fakt, že aj táto snaha o kontroverznosť má svoje hranice: Séria pokojne zobrazuje naturalistické scény takmer znásilnenia, ale homosexuálna tématika je pre neho tabu a odkazuje na ňu len slovne. Vo filme po celý čas znie jeden hudobný, takmer náboženský motív, ktorý zvýrazňuje skazenosť dievčat oproti ich mladému veku. Konečný pocit vo mne ešte musí dozrieť, ale toto odvážne dielo rozhodne má svoje kvality. (14.08.2009)

Ze začátku to byla jen nevinná hra, opravdu nevinná hra, dvou nejlepších sotva plnoletých nudicích se kamarádek, pocházejících z velmi dobře situovaných rodin, která ale časem přerostla až v chorobnou nenávist a páchání všemožného zla, ten pomalý ale efektivní sestup obou hlavních protagonistek do říše zla-odkud už asi není návratu, tu byl velmi dobře nastíněn. Rouhání, zakázané touhy a vzrušení, upsání se Satanovi a jiné zlomyslnosti, jako dráždění a provokování starších frustrovaných mužů, svatokrádeže, bezdůvodné mučení a zabíjení ptáků, žhářství a nakonec i vraždy...Tohle nemohlo skončit dobře...Obě mladé dívky byli přinejmenším roztomilé, spíš než horor, tak drama (se sociálně kritickým podtextem, a kritizující zároveň i katolickou církev), ano finální scéna je vskutku dokonalá, nezapomenutelná a zároveň i dost znepokojující. Místy děsivé, dnes už spíše k pousmání, ale dobrý (odvážný a výstřední) film to určitě ve své době byl a stále ještě je. Vyzdvihl bych ještě nádhernou kameru, při které jsem měl občas pocit že sleduji nějaký dokumentární film. Film byl prý francouzskými kontrolními úřady cenzurován, ale divák ho mohl vidět na filmovém festivalu v Cannes v roce 1971. Na DVD film vyšel v roce 2006 u společnosti Mondo Macabro. (11.12.2011)

Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné. (21.04.2024)