The Satanic Rites of Dracula

Mám raději Draculovy příběhy odehrávající se v 18.-19.století, než ve století 20. Nakonec ale i Londýn počátku 70.let vypadá díky kameře a hudbě nevesele a nahrazení hradu opuštěnou vilou nebyla rovněž špatná volba. Horrové ikony plní svou roli bezchybně. Ostře řezaná tvář P.Cushinga jakoby v sobě zračila neúnavný boj s Knížetem zla. Nástup Ch.Lee na scénu je stylový - mlha pode dveřmi, vyděšená dívka v koutě na posteli, okenice tluče zuřivě do oken, světlo u stropu se komíhá, dveře se rozletí a v mlze přichází Dracula. Zlověstný pohled, cukání v koutku úst, naklonění se k oběti a zákus! Byť gore efektů není přehršle, tak na vrážení kůlu dojde, divák zjistí, co dokáže vylepšený dýmějový mor a jak nebezpečný může být trnkový keř. Napětí se stupňuje ve sklepení zla i při klíčovém rituálu. Odkazy na Apokalypsu působí dnes poněkud úsměvně, ale kritika společnosti, politiků a vlád na dnešní dobu sedí víc, než by si možná kdysi tvůrci pomysleli. Skvělá hudba (John Cacavas) je poznamenána dobou - zní v ní šechny možné kriminálky a špionážní filmy včetně Bonda-, ale přitom má patřičnou živočišnost i tajemnost... Ne nejlepší hammerovka, ale pořád pěkné upíří pokoukání. (25.06.2012)

Hammer. Spíš než o horor jde o dost mizerně provedenej thriller, kde teda jen tak náhodou vystupují i upíři. Celá premisa příběhu je postavená dost na vodě, ale to obvykle draculovské variace bývají. Bohužel s tím se vytratila i atmosféra, napětí a takové to kouzlo, které Hammer dělalo Hammerem a propůjčovalo mu tou záhrobní poetikou neopakovatelnou vizuální podobu. Jenže v tomhle filmu kromě postav Draculy a novodobého Van Helsinga už nic nezbylo. Sice se objeví staří známí z předchozího dílu série (inspektor Murray a Jessica Van Helsingová, bohužel ztvárněná jinou, daleko ošklivější herečkou), ale už to není ono. Navíc čas, který je věnován zbytečným satanským rituálům (proč, když šlo o upíry?), je neúměrně dlouhý. A směšně působí i stále nové způsoby, jak upíry přemoci. V předchozích dílech se možnosti rozrostly např. o tekoucí vodu, nyní i o trnový keř. Hm. Nebýt některých silnějších scén s trochou zářivě rudé krve (alespoň nějaká vzpomínka na starý dobrý Hammer) a trochou nahoty, bylo by hodnocení ještě nižší. Na jedno podívání to jde, ale tím to končí. (10.12.2014)

Dosti slabý Hammer, který těží pouze z toho, že Drákulu hraje opět Christopher Lee a Van Helsinga opět Peter Cushing. Oba dva pánové však jsou odsunuti spíše na vedlejší kolej. Drákula se objeví až po půl hodině a objeví se v průběhu filmu celkem čtyřikrát. Van Helsing dostane sice víc prostoru, ale bohužel ne tolik, kolik by si zasloužil. (27.07.2008)

The Boring Rites of Almost-No-Dracula. Smutný odchod legendy, ktorý je tieňom klasických peciek ako Dracula Has Risen from the Grave. Dokonca aj Peter Cushing a Christopher Lee (ktorý sa na plátne zjavuje veľmi sporadicky) vyzerajú unavene a znudene. Nechápem, čo viedlo Hammer točiť takéto brečky, ktoré nemajú skoro nič spoločné s predošlými filmami. (29.08.2012)

Scars of Dracula bylo nádherným zakončením "kladivářské" ságy o krvežíznivém hraběti. Hammer se ale nechtěl téhle legendární postavy jen tak lehce vzdát, takže sesmolil po třech letech ještě dva snímky (vlastně tři, ale Legendu o sedmi zlatých upírech do série nepočítám), které se však od ostatních dimetrálně liší. Draculovy satanské obřady se tudíž neodehrávají v gotickém prostředí Transylvánie, nýbrž v tehdejší současnosti samotného Londýna. Zde si Pán temnot za pomoci svých přisluhovačů zbuduje vlastní podnik, na což velmi brzy přijde policie v čele s neunávným profesorem Van Helsingem, potomkem slavného bijce upírů. Kromě Christophera Lee se vrací tedy i nepostradatelný Peter Cushing, s nimi kvartet smyslných upírek a troška explicitních momentů. Těžká, a pro někoho nestravitelná modernizace mi vůbec nevadila, zábava je to totiž pořád slušná, i když Dracula opět nezíská tolik prostoru, co by zasluhoval. (03.07.2011)