Režie:
Arthur HillerScénář:
Erich SegalKamera:
Richard C. KratinaHudba:
Francis LaiHrají:
Ali MacGraw, Ryan O'Neal, John Marley, Ray Milland, Tommy Lee Jones, Russell Nype, Andrew Duncan, Sudie Bond, Sydney Walker, Kevin O'NealVOD (3)
Obsahy(1)
Snímek Love Story z roku 1970 proslavila u nás nejprve jeho ústřední hudební melodie. Až teprve dvacet let po svém vzniku byl tento filmový bestseller poprvé nabídnut i našim televizním divákům. Podle původního scénáře Ericha Segala, knižně vydaného až po jeho zfilmování, jej natočil režisér Arthur Hiller. Za hudbu, která obletěla celý svět, obdržel Francis Lai Oscara. V rolích zamilované dvojice studentů, později milenců a manželů, uvidíme dvě zajímavé postavy amerického filmu: Ali MacGrawovou v roli Jenny a Ryana O'Neala v roli Olivera. Oliver studuje práva na Harvardu (jako jeho úctyhodní předkové) a Jenny zase hudbu na sousední Radcliffe College. Milenci procházejí těžkým obdobím, neboť vztah mladíka z prestižní rodiny a prosté italoamerické dívky se nesetkává s pochopením Oliverova přísného otce. Oba raději volí život bez peněz, ale ještě netuší, že přijde další zkouška v podobě Jennyiny nemoci. O několik let později bylo natočeno volné pokračování filmu s názvem Oliverův příběh. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (211)
Roztomilé hádky, doberanie zamilovaných už od samého začiatku, jednoducho skutočná love story. A pritom žiadne prehnané romantické cajdáky, ale svižný príbeh s jasným smerovaním, ale aj ťažkým koncom. Naviac je vzťah s otcom, ktorý nie je jednoduchý, ale veľa priestoru nemá. Scény sú výborne natočené, hudba úžasná, dialógy prirodzené, aj v českom dabingu. Kto sa vo filme aspoň trochu nájde, asi pod štyri hviezdy nepôjde. –––– Asi máš nějaký šrámy. Stavíš kolem sebe stěnu, aby tě nikdo nemoh zranit a ani se tě dotknout, viď? Je to risk, viď Jenny? –––– A z tebe se, Oliviere, stane veselej vdovec. Budeš veselej, ano? ()
Skvělý přístup k tolik ohranému tématu. Scénář, ač se to nezdá, nabízí minimum zbytečných slov. Velká část scén je odehrána třeba jedním slovem, často jen gesty, někdy se prostě něco důležitého přeskočí a odehraje se to ve scéně, která se tváří již jen jako mimoděk. A v tom je z mého pohledu největší síla Love Story, které je přese všechno očekávané a tisíckrát viděné velice zajímavým filmem, lovící emoce trochu jiným způsobem, než jsme asi úplně zvyklí. 8/10 ()
„Fakt to nebolí“ Je pozoruhodné, a vzhledem k doznívajícímu neklidu 60. let zároveň pochopitelné, o jak konzervativní melodrama projevili američtí diváci roku 1970 enormní zájem. Love Story představuje velmi opatrný návrat k jistotám. Spárováním dokonalých protikladů poukazuje na možnost překonání třídních rozdílů a následné obnovy ztracené rovnováhy. V 70. letech již poněkud archaický třídní rozdíl tvůrcům posloužil jako náhražka za palčivější společenské konflikty té doby – mezi různými etniky nebo příznivci odlišných politických směrů. Krásnou chudou dívku lze navíc snáze vydávat za bezchybný ideál. Jako křehké stvoření vybízí k opatrování, k vytváření pocitu finanční i jiné stability, kterou jí Oliver dokáže nabídnout. Ona ho na oplátku dostává od „zvířecí“ zábavy (hokej je ukázán jako dost agresivní hra) více mezi lidi. Vytvořením harmonického rodinného prostředí, které doma nenachází, Oliverovi poskytne podmínky pro nerušené studium. Sama přitom od sebe-zdokonalování upouští (už ostatně dokonalá je) a před kariérou dává přednost vidině rodinného života. City v jejím případě vítězí nad ambicemi, s nimiž ještě svést souboj Oliver. Jako v každém oidipovském dramatu, také zde je problematickou osobou otec – právě ten coby starý pragmatik syna nutí upřednostnit lepší společenské postavení před neziskovou láskou. Navzdory tušenému zvratu v poslední třetině je Love Story obdivuhodně bezbolestným filmem, měkkým, hebkým a voňavým jako čerstvě vyprané prádlo z televizní reklamy. Bez skutečně zlé postavy nebo negativní emoce je symptomem touhy po něčem čistém a nezkaženém, po nerealizovatelném návratu v čase (tuto nevratnost film také řeší). Ne v něm samotném, protože sám jakoukoli hloubku postrádá, ale v tom, co zosobňuje, spočívá opravdová tragičnost Hillerova filmu. 60% Zajímavé komentáře: Galadriel, DaViD´82, CheGuevara ()
Civilní, jednoduché, smutné, krásné, příjemné a romantické. Někdo bude nadávat na kýčovost a snahu o dojemnost, ale Love story přináší nejcivilnější romantiku, co jsem zatím viděl a nevydírá ani jinak nenutí diváka k ničemu. Vše je na něm a ten, kdo se nezamiluje do Ali MacGraw a jejich kouzelných hlášek, nemá city. Po dlouhé době jsem si zase jednou příjemně zabrečel... a ten nezapomenutelný hudební motiv ve mě bude vyvolávat pocity ještě pěkných pár let. Francis Lai a jeho zasloužený Oscar. ()
Od prvního záběru a od první věty je jasné, oč v tomto filmu (a tomuto filmu) půjde - a je to trochu k jeho škodě, protože když pak sledujete tak sympatický uvěřitelný pár, jakým Ali MacGraw a Ryan O'Neal rozhodně jsou, pořádně si to neužijete. Neustále - třebaže podvědomě - čekáte, kdy, co a jak přijde. A když to přijde... No, je to působivé, ale není to ten šok, který bych potřeboval, aby na mě Love Story zapůsobilo ještě víc. ()
Galerie (68)
Zajímavosti (16)
- Stejnojmenná kniha vyšla ještě před uvedením filmu do kin. Není však jeho předlohou. Studio si jí objednalo u autora scénáře Ericha Segala, aby se snímek dostal do všeobecného povědomí ještě před kinopremiérou na Valentýna. To se povedlo na výbornou. Z knihy se totiž stal okamžitý bestseller. (DaViD´82)
- Jako sídlo Oliverových rodičů bylo vybráno Old Westbury Gardens v New Yorku. Ve filmu můžeme vidět hlavně příjezdovou cestu. Stejné místo využil i Alfred Hitchcock ve snímku Na sever severozápadní linkou (1959), kdy Thornhilla (Cary Grant) odvlečou do sídla Vandamm. (Mirokukii)
- První film Raye Millanda, ve kterém se objevil bez příčesku, který nosil po desetiletí. (Kulmon)
Reklama