Trio z Belleville

Klenot surrealismu a animovaného žánru. Tímhle filmem může být zklamán snad jen zavilý vyznavač výpravných hollywoodských cukrkandlů nebo někdo, kdo si jej pustí hned poté, co přijde uřícený z práce s hlavou plnou problémů. Pokud si ale člověk vybere tu správnou chvíli a náladu, Trio z Belleville ho uchvátí a ukáže, že existují i jiné styly, jiná pojetí, jiné světy, než je ten hollywoodský (nebo hollyfoodský? :)). Nelze než zvolat Vivat cinema francais! Vivat La Resistance!!! (26.10.2004)

Neviem, ktorý blázon dokázal produkovať animák, v ktorom sú všetci škaredí, diváci z neho nebudú mať záchvaty smiechu, hovorí sa tam minimálne a nie sú tam žiadne tancujúce zvieratká. Zdá sa, že európsky animovaný 2D film sa nerozhodol umrieť ako (beztak ťažko chorý na tancujúce zvieratká) ten americký, a i keď sa nemôže tešiť takej popularite ako japonský, aspoň servíruje experimenty ako Trio z Belleville. Trio nie je nijak dynamické, ani mravoučné, postavy sú zaujímavé akurát svojou škaredosťou ( až na babičku, ktorá je fakt drsná), čo však Trio vyzdvihuje na absolutórium je jeho vizuálne prevedenie, hudba a neskutočná nostalgická retro atmosféra. Čo sa týka vizuálu, je jasné kde film vznikol, pretože je ladený do ponurých farieb a groteskných tvarov, ktoré síce nelahodia oku ako japonské anime alebo Disneyho diela, sú však ako ich nezvyčajný náprotivok o to zaujímavejšie. Hudba osciluje od jazzovoswingových melódií až ku karibským rytmom hraným na kolese od bicykla. Trio z Belleville je estetikou škaredosti a má u mňa 10/10. (27.10.2005)

Je ca. 21.00. Celkom podľa pravidiel surrealistickej "objektívnej náhody" náhodne zapadám po čerstvom zhliadnutí Tria z Belleville do istého slovenského baru zvaného príznačne Belleville - pardón - Manhattan. V jeho výklade ma víta socha Slobody (hoci nie taká obézna ako tá vo filme) a poltucet ca. 40 cm vysokých epoxidových jazzových hudobníkov. Hm... Vo filme sa muzicíruje prostredníctvom extrémne originálnych hudobných nástrojov, masáž tela je prevádzaná psychopatologickými technikami. Babička Souza (vďaka ktorej je Trio z Belleville geriatrickou obdobou Alice v krajine zázrakov) zďeľuje emocionálne hnutia píšťalkou, pri výbere obuvi uprednostňuje silne psychedelický štýl a z času načas produkuje dadaistické výtvarné diela s utilitárnym upotrebením (bicyklové koleso na Eiffelovej veži). Pes Bruno trpí chronickým stresom a následnými nočnými morami v najklasickejšom štýle talianskej metafyzickej maľby. Zdivočelá Chometova fantázia sa ako u Miyazakiho explozívne rozpína ďalej a jej triumfom je mnohovrstvová metafora v podobe premietacieho plátna rútiaceho sa ulicami. Trio z Belleville je ozajstný skvost, ktorý nestavia na príbehu, ale na dianí ako takom, v ktorom je literárnosť a naratívnosť vytlačená v prospech sledu obrazov nabitom dynamikou emócií. Mafiánska zápletka je len zámienkou na rozohranie nostalgických a melancholických nálad s mierne depresívnym podtónom. Spôsob, akým Chomet dojemne a láskyplne mýtizuje, mytologizuje (tri jazzové veteránky revokujú v privátnej sfére čarodejnice zo Súboja titanov) a démonizuje New York je paralyzujúco odzbrojujúci. A o čom že to má všetko vlastne byť? Ak má nejaký film také jedinečné poetické kvality, ja jednoducho po zmysle nepátram. Asi kvôli presvedčeniu, že poézia je tým najväčším zmyslom skutočného umeleckého diela. Trio nepotrebuje žiadne 3D k tomu, aby pôsobilo "plasticky". V tejto súvislosti ma zaujíma názor šéfov štúdia Disney na budúcnosť 2D. (30.01.2006)

Nedokázal jsem přesně určit, o čem by konkrétnějc ten příběh měl vyprávět. Základ zkorumpovanýho světa je ale jasnej. Na druhou stranu je zajímavé vidět tak zajímavou a pěknou animaci a nebýt přitom dítě, pro který by takovéto filmy měli být určeny. Po skončení filmu jsem pořád musel přemýšlet, což byl dost možná i samotný účel. Na druhou stranu mě to ale zaujmout dokázalo, a to i přesto, že hlavní postavy příliš nemluví. Klobouk dolů za zrealizování tak těžkého projektu, který vlastně nemá cílovou skupinu, ale přesto je perfektní. (06.11.2010)

Francouzské alternativní animované filmy vždy nabízí hodně zvláštností oproti animovanému mainstreamu. Ať už to je většinou velice zvláštní animace, která Vám prostě musí sednout, jinak je zle. Nebo také námět, který každému sednout nemusí. To je přesně případ Tria z Belleville. Toto dílo Sylvaina Chometa přímo překypuje nápady, z nichž většina je poměrně hodně absurdních a hodně záleží, jak k tomuto filmu přistoupíte. Mně osobně se animace vůbec nelíbila a místa byla ta absurdita až za hranou. Dokážu ocenit nápady tvůrců, ale asi nejsem cílovka. (02.06.2017)