Synové a dcery Jakuba skláře

13/13 Rodinná sága z Albrechtické huti z let 1899-1957 patří k vrcholů seriálové tvorby Jaroslava Dietla. Seriál to neměl nikterak snadné, do revoluce zdomácnět nestihl, po revoluci dlouho nebyl k dispozici a teprve v poslední době se prolomily ledy a je možné si reprízu dopřát prakticky kdykoli. Epizody odehrávající se do začátku 2. světové války jsou bez mála geniální, není prostor na jakýkoli balast, postavy jsou životné, jednotlivé osudy umě propletené, obraz doby je uvěřitelný (ve 20. letech je dokonce zmíněna opereta a Mařenka Zieglerová), herecké koncerty jsou samozřejmostí. Druhá polovina seriálu trochu ztrácí dech, sledujeme vlastně jen jeden jediný příběh rodiny Cirklů proti arci zločinci Boškovi a veškeré politické proměny doby. Přesto celek patří mezi to nejlepší, co tady v 80. letech v televizi vzniklo. Mezi nezapomenutelné patří Krampolova linka o útrapách soukromého podnikání nebo Rösnerova interpretace českého Němce. (13.05.2023)

Když hraje Kostka (ročník 1938) syna Luďka Munzara (1933), něco asi není úplně v cajku. Nejstrašidelnějším momentem je ale snaha (v té době 16letého) Ondřeje Kepky naverbovat svého tatínka (opět Munzar) do komunistické partaje...Kepka to říká tak sugestivně, že se mně udělalo fyzicky nevolno. A pokud vám v Nemocnici na kraji města vadily (zdánlivě) nekonečné záběry na průběh operací, zde je to prováděno ještě útrpněji, k tomu detailní pohledy do rozžhavené pece, což opravdu není balzám na oči. Dalo by se to sice přetáčet, jenže švenky na horký sklenářský oranž jsou zákeřně rychlé a nečekané, že je snad lepší na to nekoukat vůbec. (02.01.2013)

Jelikož jsem byl svědkem likvidace sklářského a bižuterního průmyslu, nemohu jinak než vysoko hodnotit tento seriál, který naopak ukazoval jeho počátky. Nechci hodnotit kvalitu hereckých výkonů, ani jako vždy vynikající scénář Jaroslava Dietla, ale především atmosféru této těžké, a přesto krásné práce. Myslím, že až na pár době poplatných scén se jedná o výborný seriál, který ukazuje obtížnou práci ve sklářské huti. Když si však vezmu současnou filmovou tvorbu, tak v každém nynějším českém filmu přece musíme poukázat na nějaké to "svinstvo" předcházejícího režimu. Tím nechci říci, že neexistovali, a navíc nelze přece "chcát" proti větru, že ??? Ale to by přece nebyl malý český člověk, aby se nedokázal zavděčit každému kdo zde mocensky nastoupí. (13.12.2010)

S potěšením jsem se po čase znovu podívala na jeden z posledních seriálů Jaroslava Dietla, který charakterizuje rozsáhlý mnohogenerační příběh, výborní herci a skvělé herecké výkony. Z kladných postav se mi líbil Jiří Krampol a jeho černý humor v roli hostinského Pepy. Ještě více mne zaujal Petr Čepek, který v roli drsného hospodáře předvedl velmi působivý výkon. Nejskvěleji si vedl v záporné roli mstivého udavače Petr Haničinec, který ji zahrál s gustem a natolik přesvědčivě, že jsem se mnohdy neubránila přání, aby už s ním konečně někdo zatočil. Nebudu poukazovat na propagandu, protože jsem tam žádnou nenašla. Seriál se v době reálsocialismu odehrával i točil, nemohl tedy onen fakt pominout. Pokud jej budu srovnávat se současnou ubohou televizní seriálovou tvorbou, která možná žádnou propagandu neobsahuje, ale je natolik sterilní, že se za ni budeme časem stydět, tak tento osud tomuto seriálu dozajista nehrozí. (02.08.2013)

Nikdy jsem na to nekoukal, protože jsem to měl za komunistickou propagandu. Něco jako major Zeman. Jenže to je přesně naopak. Jedna věc je, ze tu funguje Dietl. Je tu spousta postav a žádná není jednoznačná, každá ma chyby a vlastní motivace. Dokonce i Schlapke (nakonec i starý Cirkl ho bere jako bývalého nepřítele, ale ne jako sviní). Stejně jako v reálném životě. Druhá je, že to žádnou dobu neidealizuje a i k převratu v roce 48 a zejména znárodnění je seriál dost kriticky. Krampol poctivě celý zivot něco buduje, oni mu to ukradnou a ještě to pak dělají úplně blbě. To samé ta huť. Akorát soukromí zemědělci tu jsou ukázáni jako banda kulaků, to se mi nelíbilo. Herci skvělí, pro Krampola opus magnum. Určitě jsou tu pasáže, kde je to až moc hrané a občas jsou tu úlitby bohům, nicméně jako celek je to skvělá rodinná sága, jakou tu už nikdo neudělá, protože na to nemáme ani herce, ani scenáristy. (19.07.2023)