Vadí nevadí

Napadá mne pouze takový atypický komentář. Měl li bych hodnotit z pohledu filmového znalce, jímž bezesporu jsem (skromnost byla vždy mou hlavní ctností), řekl bych - milostná komedie v šedém průměru a tečka, neb tento žánr mne z pozice filmového maniaka právě příliš neinteresuje, dál bych to nekomentoval. Však oddáte li se tomuto hyperromantickému dílku ve víceméně prázdném sále(čku) Modřanského biografu, s půvabnou slečnou po boku(pardon dámy, ve vašem případě se ztepilým jinochem) pak zjistíte, že sice z toho filmu moc nemáte, ale, že tento film vhodně zpestřuje veškeré aktivity na pokraji slušnosti, které se odehrávají mezi vámi a danou slečnou resp. jinochem.) (23.03.2004)

Dievča a chlapec, mladík a slečna, žena a muž: v plynutí rokov ani spolu, ani od seba prostredníctvom zdanlivo nevinnej detskej hry, ktorá sa rokmi nestáva krutejšou, čo do podmienok, ale ich uplatnenie v znormalizovanej dospeláckosti vyzerá niekedy desivo. Sú rôzne druhy lásky - táto je sebazničujúca, výlučná, neberúca v úvahu kohokoľvek z okolia. Je anarchistickým gestom slobody neustále prenášaným z detských čias. Dej, poskladaný z množstva príhod od bláznivo radostných po pekne drsné a ubližujúce, je zaodetý do výtvarne perfektného oblečenia. Svižný zostrih, čiastočne pripomínajúc Améliu sa rúti tento formálne dokonalý, hravý kolotoč do roztodivného záveru. Na rozdiel od Amélie tu nejde o roztomilý príbeh s morálnym ponaučením o tom, ako cez konanie dobra k láske prídeme ale len o spomenuté slobodomyseľné, láskyplné gesto. Plné lásky ubližujúcej, egoistickej, úprimnej. (22.03.2005)

Zvláštní film, který poměrně rychle střídá polohy a výtvarné pojetí. Děj je z počátku příjemně natočenou dětskou pohádkou, po přechodu do dospělosti hlavních hrdinů začne být čím dál více psychologickým dramatem se znepokojujícími podtóny, které se naplno rozvinou v silném závěru. Vyzdvihnout je třeba i herce, především Marion zde předvádí asi nejlepší výkon, co jsem měl zatím možnost vidět. 80 % (02.05.2012)

Je to chvilkama dost krutý a de fakto je to i dost pravdivý. Dá se to brát jako metafora života. Protože celý život spolu lidi hrají hry. Na začátku, v dětství, jsou ty hry ještě docela nevinný, ale jak stárneme, začínají být krutější a krutější. Všecko, celý život je vlastně jenom hra o to, co si kdo ke komu může dovolit, aniž by ho ten druhý zastavil a přiznal, že mu to vadí. (27.01.2013)

Taký kreatívne romanticky francúzsky film, skrátka divný. Len tentokrát tú divnosť nemyslím úplne najpozitívnejšie. Niektoré scény sú sami o sebe tak nápadité a silné, že človek ich z hlavy len tak nevytlčie (najmä to "zamilované zabetónovanie naveky":) Kiežby bol celý film tak silný. Tá "detská" časť mi prišla silená, so zlými malými prehrávajúcimi hercami, nástupom Marion sa to samozrejme lepší, no sínusoida pretrváva. Aj po troch dňoch vo mne ostávajú skôr rozpaky a akoby nedotiahnutý potenciál. (11.02.2014)