Muž na radnici

Chlap jakých je na každé radnici třeba. Nezkorumpovatelný, mravný až hanba, příkladně bojující za dobro a trestající zlo. Usměrvovač darebáků, co se pak chytají za nos a odcházejí ponížení jeho mravní autoritou. Umí ke každému promluvit. Vyřeší všechny problémy do té míry, jakou mu jeho pravomoc dává. A nedává si malé cíle. Chce, aby občané bydleli lépe, a něco po nich, vedoucích pracovnících bylo vidět. Třetina staré výstavby musí být stržena, aby byla nahrazena moderní výstavbou. Tento těžký úkol přes řadu problémů se jim podaří zrealizovat. (24.09.2010)

Další ze seriálů socialistického režiséra, Evžena Sokolovského. A další z perel, která se směle může stavět po boku Okresu na severu, Inženýrské odysee ad.. socialistickým seriálům. Zdeněk Buchvaldek je poslancem národního výboru v Kunštátu a členem KSČ. Snaží se být ve své funkci co platný, ale naráží na zkostnatělost a neochotu soudruhů cokoliv dělat nebo měnit v procesu socialistického hnití. Pár věcí se mu ale podaří, mimo jiné prosadí zbourání části historického kousku města a výstavbu moderních domů - moderních z pohledu roku 1970... Ano zde jsou ty okamžiky, kdy dnes člověk stojí v třeba 800 let starém městečku a uprostřed náměstí hned vedle gotického kostela stojí hnusná socialistická budova typu dům služeb, či smíšené zboží s kulturákem v jednom... Snímek se snaží být i humorný,ale celé je to křeč. Buchvaldkovi sekunduje kolega Bláha s paní Jiřinou. Samozřejmě se snímkem proplétá jak zlatá niť soudruh Moučka ikona socialistických seriálů... Při shlédnutí celého dílka jsem si uvědomil, že některé mechanismy se vlastně nezměnily. Každopádně stojí za shlédnutí. Už jen z čistě vzdělávacího hlediska a pro připomenutí té děsné šedi po roce 1968, která se jak mlha táhla sedmdesátými léty. Zajímavé je, že Sokolovský sám prý jednou prohlásil na dotaz jednoho známého herce - jak se má - že ,,Zase točí nějakou sračku". Zřejmě i on sám tušil, že o filmařském umění jeho dílo moc nebude, každopádně ideoví soudruzi jistě byli spokojeni. Ta hvězda je za tu možnost kouknout na zakonzervovanou dobu normalizace. (13.09.2011)

11/11 Nemůžu si pomoct, ale linii o domácích poměrech v rodině Bavorů vnímám jako naprosto současné reálné drama. Je tam všechno, dcera je svedená svobodná matka, otec - vdovec právě váhá mezi navrátivší se první láskou a novým mladým objektem touhy. Navíc se mu v kanceláři dvoří sekretářka a do samotné práce mu zasahuje nejenom vlastní přesvědčení o správné výchově (které ústí až ke ztrátě syna), ale také spolupracovník, který má sice jiné metody, ale jinak bojuje za stejnou věc. A teď to horší - hlavní téma přestavby historického jádra - to už samozřejmě má své jasné mouchy. Ovšem ty nikdy nebyly hlavním diváckým tahounem. Podobně jako o rok mladší Žena za pultem i Muž na radnici je tedy opět jen televizní román o současných lidech, kteří v práci dělají přesně to, co by režim rád, ale ve zbytku svého času mají své běžné starosti. No a dnes? Je tu přece Šípková Růženka s Veronikou Žilkovou. Ta jde také na ruku aktuálním poměrům a ve svém volnu se podobá nám všem ;) (26.02.2009)

Tak to je asi nejslabší od Dietla, málo uvěřitelné postavy a jejich příběhy. Jedná smutná hvězdička (za ukázkový postoj ke kouření), a to jsem fanoušek Ženy za pultem i Inženýrské odyssey. Nějak mi nesedělo, jak "obyčejní lidé" soudruha pořád od plic seřvávali. Já si z komunismu pamatuju něco jiného... (02.11.2012)

Seriál, který se ve své době nemohl zmítat od reklamy k reklamě jako kdejaká zahradní ordinace ve studem zrůžovělé ulici, a proto vsadil na poctivou rudou. Standartní ( pro dnešního diváka přehnaně vyrovnané ) herecké výkony, které překvapivě statečně zápasí s nedramatickou osou příběhu, nabízejícího publiku i dnes dobře známou iluzi, že ono je opečováváno obětavým, skromným velikánem v radničním křesle. Už kdysi celkem unylý útvar v kýčovitě normalizačním pokusu, pro dnešek ovšem často nedostižný vzor. (15.07.2012)