Inženýrská odysea

Zacinam zjistovat, ze nejhorsi reziser neni ani zdaleka Uwe Boll, ale Evzen Sokolovsky. Jasne, je to serial plny soudruhovani, Dietlovych oblibenych idiot plotu... Ale stejne to ve vysledku nejvic zabiji ta odporna kamera, priserny strih (nejlip je to videt v casty neschopnosti zakoncit jednotlive dily) a zoomy s brinknutim do strun a la dramatic chipmunk. Vidim tam ale dve celkem zajimave veci, at uz chtene nebo omylem. Zaprvy postavu Evy Jakoubkove (libi se mi jeji snaha prosadit se nekde, kde jsou sami chlapi + vyvoj jejich vztahu). A zadruhy obcasny naznaky, jak minuly rezim nebyl ani zdaleka dokonaly - predevsim v neschopnosti prosadit skvely napad, protoze se vsichni boji o svoje teply mistecka. (18.11.2014)

Já jsem si tu šeď 70. let užil (nemyslím osobně), odsoudit tenhle typ seriálů je to nejjednodušší, ale stačí se na ně zaměřit jako na nazáměrný dokument oficiálního myšlení té doby, jde v podstatě o názornou a téměř úplnou učebnici ideologie reálného socialismu tak, jak si ho političtí a kulturní exponenti představovali v jeho dokonalé podobě ... A tady nastává ten největší paradox. On ten systém totiž není ani v této filmové dokonalé podobě nijak bezchybný, a to ani ve svých základech, protože nemluvím o komunální (sebe)kritice, která upozorňovala na lidské a tedy odstranitelné nedostatky systému a která byla běžná a dokonce i žádaná jako jeden z raison d'etre takovýchto snímků. Pokud se nejedná o nějakou tajnou diverzní akci Dietla, pak např. právě zde zmiňovaná věta o tom, že kapitalisté konstruktéry zaplatí a ti pak skutečně pracují, zcela naivně a přímočaře odkrývá jedno ze slepých míst celé komunistické ekonomické teorie. Takových míst není v seriálu málo, a dají se najít i v dalších podobných seriálech (Muž na radnici, Major Zeman)... Takže doporučuji jen změnit úhel pohledu a brát seriál jako výpověď o dané době ne ve smyslu realistického zobrazení skutečných poměrů, ale ve smyslu "latentní exemplifikace" komunistických názorů...a to včetně té nudy. (24.01.2009)

Řemeslně velmi slušně natočený seriál s výborným hereckým obsazením, kde exceluje především do té doby celkem málo známý Jiří Cízler. Mám pocit, že většina recenzentů nehodnotí film, ale dobu ve které vznikal. Pokud by jenom trochu nad snímkem přemýšleli, tak by nemohli napsat takový blábol jako Jossie. Mnozí se budou divit, ale strašně chytří Češi, byli v podstatě blbí, protože si nechali ukrást skutečně spoustu vynikajících nápadů a vynálezů. Ono je tomu tak bohužel dodnes, ale dnes v tom už aní není tak blbost strašně chytrých Čechů, jako spíš jejich zkorumpovanost a úplatnost. (14.06.2012)

Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka. (06.01.2008)

Kultovní seriál, kde Satoranský vytvořil svoji životní roli, které může v jeho tvorbě konkurovat snad jen statečný Kubíček z Trautenberka. Oslava československého technického, manažerského a diplomatického umu, oslava čsl. děcáků chrlících jedno génie za druhým. A Benešova postava jako plivanec do tváře buržoazních dekadentů, kteří nepochopili, že patří na smetiště dějin a drze posílají mamičku uvařiti kávu. Věřím, že kdyby se Dietl dožil panování pana Václava Velikého, tak by jeho prsa ozdobila medaile za zásluhy vysokého stupně. Nad řemeslem E.Sokolovského nezbývá než v údivu vydechnout: "ach!" (13.11.2009)