Na lavici obžalovaných justice

V kategorii seriálů a pořadů ze soudního prostředí dílo nedoceněné kvality. Česká televize tímto počinem nastolila porevoluční laťku velmi vysoko. Pohled do skryté podoby pomalu se rozdýchávající české justice devadesátých let má k reálnému předobrazu patrně nejblíže ze všeho, do čeho se produkce ČT pustila na právním poli později. Celkovou kvalitu neubírají ani některé prohřešky proti procesním postupům během vyšetřování a soudních jednání, které však nejsou tak fatální, aby kazily celkový dojem, jako tomu je bohužel u řady pozdějších děl. Devadesátá léta v tomto podání jako prostředí zoufalé neefektivnosti soudního vymáhání civilních rozhodnutí drtící tehdejší podnikatelské prostředí by měl vidět každý odpůrce přenesení výkonu rozsudků do rukou soukromých exekutorů. (23.09.2011)

Seriál který má dost výrazný etický a dokonce mystický přesah, jsem zhlédl až po 13 letech. Je škoda že NADPRŮMĚRNÝ seriál neměl pokračování, i když kdoví jak by dopadlo. Soudcem se staneš, až tě začne trápit možnost že budeš soudcem špatným. Na lavici obžalovaných justice (24.11.2011)

Tenhle seriál běžel právě v době, kdy jsem dobýval svou alma mater. Tudíž jsme s kolegy velmi živě a v míře neúměrné kvalitě seriálu jako takové rozebírali jeho "odbornou" stránku, jakož i chyby, které se v něm vyskytovaly. Díky tomu k němu mám poněkud shovívavější vztah, než si zaslouží. Výborně to vystihl sportovec, jen bych ho opakoval. (02.01.2017)

Nedoceněný příspěvek České televize k temnějším stránkám polistopadové skutečnosti je právě tak rozporuplný jako ona sama. Snaha - místy i velmi úspěšná - postihnout jak odborná, tak zejména mravní dubióza této části našeho veřejného života sice v některých případech jde k podstatě věci, ale právě tak často sklouzává k neorganickým mystickým vsuvkám, agitačním zkratům, černobílému vidění a planému prvoplánovému ideologizování. Poslední sklon jakoby byl přes kopírák opisován z předlistopadových dotazníků. I tak se ovšem jedná o alespoň náznak snahy oprostit se od překvapivě rychle naduřelých nových frází. Asi nejpravdivější je anatomie justičního mládí: poučeno nakaženou předlistopadovou rutinou starších, vyznačuje se i ono mravním a hodnotovým nihilismem cynismem. Druhým projevem agitačního sklonu jsou některé možná dobře míněné, ale v kontextu veřejného povědomí až neskutečně pohádkově působící judikáty. Existence takových soudců (Monika Křikavová) i judikátů je nezpochybnitelná; co však zůstává nejasným, je jejich skutečná váha v mase desítek a stovek tisíců ročně vynášených pravomocných i nepravomocných judikátů. A tak nabídnuté odpovědi na jeden druh dotazů automaticky indikují další, ještě hůře zodpověditelné otázky. (12.09.2007)

Jiří Křižan, scénárista seriálu, měl s režimem také svou, jak jinak než velice negativní, zkušenost. Děj se odehrává před deseti lety, ke změnám dochází postupně, snaha o realističnost je patrná, slova o agitce zase směšná, jedinou (malililinkatou) výtku bych měl k jazyku dialogů, který mi někdy připomínal "Hostinec u Kamenného stolu." Ale to je opravudu jen drobná vada na kráse... (07.08.2006)