My z konce světa

Velice pěkný seriál z konce světa. Babička taky bydlela v takovém zapadákově, takže to pro mě byla taková srdcovka a hezké vzpomínky na mládí. Srdíčko zaplesá, když vidí tu spoustu sněhu o kterém si dnešní generace může nechat jen zdát. Rozhodně bych se nestyděl ji doporučit malým i velkým ke zkouknutí... U toho konce jsem čekal na navázání na druhou řadu či tenkrát na volné pokračování, ale marně... 80% (20.02.2016)

Nedocenený seriál mojej mladosti,úplne netypický taký zvláštný pohľad bez prikrašlovania a načančanosti.Skvelé herecké obsadenie a dôverihodnosť postáv v podaní Lukavského,Víznera,Kornovej až mrazí.Je poznať kvalitná kamera,a skúsené režíjné vedenie p.Ráža. Pozrite kam spadla dnešná serialová tvorba,a pozrite si v kontraste túto vecičku-doporučujem a jednu hviezdičku pridávam... (21.03.2004)

Další z řady dětské seriálové předlistopadové produkce, seriál byl vyjímečný hlavně prostředím, ve kterém se odehrává. Horská chata, penzion, ve kterém své dobrodružství prožívá Jurka s Gábinou, jejich dva bernardýni, rodiče a starší bratr Vuka (Oldřich Vízner), nás ve 13 dílech vtáhl do života a práce horalů, horské služby i obyčejných lidí, kteří vyměnili život ve městě, za ten na horách. (09.12.2014)

Když jsem byl malý, tenhle seriál jsem příliš nemusel. Snad jen dík zajímavému příběhu a výpravnosti (oproti některým studiovým seriálům) mě poutal před televizi. Dnes, s odstupem času a v dospělosti musím konstatovat, že mi seriál příjemě sedí. Radovan Lukavský sice přísný, ale férový otec, malý Jurka jako podnikavý chlapec, kterému ne vždy všechno vyjde a krásná soudržnost lidí na horách, kde si lidi musejí navzájem pomáhat, aby vůbec přežili. Jediné, co mi v celém seriálu vadí je hlavní dívčí role - Jurkovy sestry. Ale i to je život. Kde jsou dnešní seriálové ikony s naprosto nesmyslnými příběhy a zápletkami. Dávám pět hvězdiček i z nostalgie. (07.08.2011)

Standardní seriál předlistopadové dětské produkce nezklame, potěší, dojme, ale ne zcela upoutá. Své poslání, zpříjemnit ve své době dlouhé zimní večery svým dětským divákům, však určitě splnil. I pro dospělé byl a zůstává zajímavý v zásadě přesný průhled do fungování určitého typu pohostinského zařízení v jisté historické epoše. Standard v tomto případě neznamená průměr, ale zralé, věrohodné, vlídné i laskavé řemeslo, jakého není nikdy - dnes zejména - dost. Jeho přirozenou součástí jsou mj. kvalitní herecké obsazení, přesvědčivé ztvárnění dětských rolí a věrohodné představení horského, pro městského člověka poněkud výlučného životního stylu a prostředí. Nikomu neuškodí, rozhodne-li se po desetiletích být opakovaně, jen na krátkou chvíli jednotlivých epizod, malým dítětem, dychtivě hltajícím stálé nové a vždy nevšedně krásné okamžiky spontánně objevovaného života. (21.03.2008)