My z konce světa

Vsadil bych se, že tak blbej naivní komoušskej seriál točili na nejmíň 20 let vyexpirovaný východoněmecký ORWO nějakejma béčkovejma kamerama made in Kamčatka s objektivama vyrobenejma z dioptrických brýlí, protože takhle odporný barvy a neostrá kresba se jen tak nevidí. Taky bych zabíjel za ty neustálý zoomy a roztřesený záběry na dlouhých sklech. No hrůza, děs, ještě že ten ovladač má tlačítka previous a next. (17.02.2009)

Dnes už klasický seriál o životě v hotelu Na konci světa kde jinde než na horách. Jeden z mála seriálů kde mě ani R.Lukavský tolik nevadil. Kdo by si nevzpoměl na dva bernardíny Bujara a Baryka. Na bráchy Jurku a Vuka a malou Gábinu. Příjemný průměr ,který neurazí ,ale ani nenadchne , ale dokáže zpříjemnit odpoledne. (15.12.2008)

Na pomyslném konci světa stojí horská restaurace, kterou provozují dva šíleně hodní a šíleně tolerantní manželé mající spolu tři děti, dva bernardýny a prosperující penzion. Starší ze dvou synů, s domáckou přezdívkou Vuk, už vyletěl z hnízda a mladší Jurka v něm vidí nedostižný vzor. Se svými kamarády pak prožívá obyčejná klukovská dobrodružství a je v podstatě příkladným synem svých rodičů. Kdyby jím nebyl, tak by ho jistě přísný pan režisér Ludvík Ráža, srovnal do latě. Populární třináctidílný televizní seriál ze sedmdesátých let, který se čas od času vrací na obrazovky, těží především z přesně vybraného hereckého obsazení, které ač se to na první divácký pohled nezdá, vytváří jistou autenticitu prostředí, se kterým až důvěrně a především uvěřitelně v příběhu splývá. Ze seriálu je cítit určité zachování knižní předlohy, postavy mají spíše literární ráz. Bylo na hercích, aby jim vdechli život, což se podařilo. Větší počet dílů se však nakonec ukázal přehnaným pro příběhy, jejichž zápletky působí obyčejně a některé díly až roztahaně, ačkoliv jejich jednotlivá minutáž není ani půlhodinová. Herecké výkony, úvodní melodická titulková instrumentálka a v neposlední řadě řemeslně dobře odvedená režijní práce, jsou hlavními devizami seriálu pro celou rodinu, kterému se na televizních obrazovkách daří i po čtyřech dekádách na světě, a to se prosím podle tvůrců odehrává "na konci světa" a vznikl v době normalizace. Politickým hlediskem byl však nezatížen, ale zase se to nahradilo příkladnou prací horské služby. 60% (15.01.2014)

Hlavní dětský hrdina mi byl vždycky hodně protivný svým zženštilým zjevem i chováním a věčným otravováním svého bratra, kamarádů i rodičů. Radovan Lukavský zde zas hraje mimořádně nesympatického despotického chlapíka jehož tvrdost vůči rodině má snad být zdůvodněna rázovitým horalstvím. Tak by se dalo o tomto neveselém opusu pokračovat dál, postavu po postavě, ale jediní, kdo se mi v celém seriálu líbili, jsou Martin Růžek v roli kuchaře a dětská hvězdička Yvetta Kornová. (01.09.2007)

Standardní seriál předlistopadové dětské produkce nezklame, potěší, dojme, ale ne zcela upoutá. Své poslání, zpříjemnit ve své době dlouhé zimní večery svým dětským divákům, však určitě splnil. I pro dospělé byl a zůstává zajímavý v zásadě přesný průhled do fungování určitého typu pohostinského zařízení v jisté historické epoše. Standard v tomto případě neznamená průměr, ale zralé, věrohodné, vlídné i laskavé řemeslo, jakého není nikdy - dnes zejména - dost. Jeho přirozenou součástí jsou mj. kvalitní herecké obsazení, přesvědčivé ztvárnění dětských rolí a věrohodné představení horského, pro městského člověka poněkud výlučného životního stylu a prostředí. Nikomu neuškodí, rozhodne-li se po desetiletích být opakovaně, jen na krátkou chvíli jednotlivých epizod, malým dítětem, dychtivě hltajícím stálé nové a vždy nevšedně krásné okamžiky spontánně objevovaného života. (21.03.2008)