Režie:
Svatava SimonováScénář:
Zdena BrunclíkováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jaromír KlempířHrají:
Martin Stropnický, Ladislav Mrkvička, Barbora Srncová, Barbora Leichnerová, Monika Foris Kvasničková, Petr Štěpánek, Oldřich Vízner, Karel Augusta, Květa FialováObsahy(2)
Věřili byste, že se pohádkovému Honzovi (M. Stropnický) už nechce zápolit s draky, vysvobozovat krásné princezny a dělit se s kouzelnými babičkami o buchty? V pohádce o třech zakletých princeznách si Honza usmyslel, že si trochu odpočine a udělá si báječné prázdniny. Předtím ho ale nějaké to vysvobozování přece jen čeká. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
"Kdo lže, tomu narostou fousy !! A to bych, Honzo, vážně nechtěla.." ;) Tak Fialový fousy bych skutečně viděl jen velmi nerad..;) Svatava Simonová ovšem divákům taky lže, když si sice velmi hlasitě utahuje z žánrových klišé, aniž by je však dokázala jakkoli narušit, převrátit na ruby či alespoň funkčně ozvláštnit jinak než bořením čtvrté stěny.. Je navíc velmi nedůsledná a znovu dokazuje, že jí svědčí hlavně ten její oblíbený subsubžánr lyrických báchorek.. A tak tenhle bizár s veleotravně chytlavými typicky klempířskými hudebními motivy neplatí za nic jiného než křečovitou estrádní moralitu.. ()
Průvodcem touto nevšední a veselou pohádkou je samozřejmě Honza. To už je jasné podle názvu. Ovšem, tenhle Honza je neobyčejný chasník. Není hloupý, ale zpívá a tančí. Zpívá a tancuje za každé situace, dokonce i když bojuje se strašlivým drakem. Ještě lepší byli povedení zachránci princezen v čele s Petrem Štěpánkem. Se studiovými triky jsem žádný problém neměla. ()
Co si budeme vyprávět, pro tyhle kulisovky mám prostě slabost. Jenže tahle pohádka je vtipná, svižná, výchovná, roztomilá, herci umějí zpívat, takže skutečnost, že je scénář ke zpěvu nutí, není pro diváka utrpením, nemluvě o jednoduchých chytlavých melodiích a solidních textech. Pravda, když kachektický chcípák Honza zpívá o své skvělé kondičce a druzích bojových sportů, které má v malíku, směje se člověk i pokud je ještě pětiletý. Na druhou stranu, Martin Stropnický byl odjakživa můj velmi oblíbený pohádkový Honza. Na hlavách tří zakletých princezen kadeřník musel zavařit krepovačku, ty jejich účesy mi přišly jako kadeřnické peklo před lety a v tom pekle zůstaly dodnes. Zakleté princezny fajn, princeznu Dorinku jsem měla vždycky radši a Honza evidentně taky. ()
Stropnického rulézní přílet na scénu na měsíčku (!) s kolem dokola se třpytícími hvězdičkami (!!) na obloze, která je bez jediného mráčku (!!!), je už sám o sobě za dvě hvězdy. Pak jsou tu princezny škaredý jak cesta do práce, co zpívají falešně a o to víc nahlas a dranděj na kolečkovejch bruslích. To je tak cool, že je to za další hvězdu. No a u scény, kdy Honza poněkolikáté letí v beranici noční oblohou, až se černé pozadí chvěje a zpívá, že jde "s buchtou do světa" jsem už úplně dojatá. Takže nekritické čtyři hvězdy. To je totiž srdeční záležitost. ()
U-ÁÁÁÁÁÁÁ. Stupidita nejvyššího stupně. Chudinky princezny se měly stát zdravotní sestřičkou, prodavačkou a zootechničkou. Děs a běs. Je to něco jako slabý odvar ze statečného kováře + co-kdo-vymyslí. Myslím tím ty zrádné kamarády (Honzu asi někdo postříkal slzným plynem, že si nevšiml, že to jsou ti tři)... ()
Reklama