Maxipes Fík

Když psa, tak jedině Fíka, nebo Dášenku. Já bych volil Fíka a to jen kvůli jeho velikosti a ochoty pomoci v každé situaci. Jo a ještě, narozdíl od jiných psů umí Fík i mluvit. Je to nádherný večerníček, který mohu doporučit. Na závěr vzkaz pro všechny maminky malých ratolestí. Nebojte se, když uvidíte vaše děti si hrát s velkými psy. Třeba to budou potomci maxipsa Fíka. (16.06.2008)

"Já byfem chtěla pfa!" "Říká se já bych." "Dobře, tak já bych, ale stejně byfem chtěla pfa!" Nejen Ája, i moje vlastní sestra by chtěla pfa, a než rodiče pfa konečně pořídili, byla jsem na vodítku voděna já, coby mladší sestra a tudíž subjekt vhodný tak k tomu běhat s vyplazeným jazykem. Jizva na mém čele svědčí o tom, že v roli pfa jsem někdy nestíhala běhat dost rychle. (19.11.2013)

Stejně jako jsem nedávno psal u Rumcajse, i u Fíka jsem měl v dětství tak naposlouchanou audiokazetu a gramodesku, že jim skoro dávám přednost (jak tak čtu, nejsem v tom sám). BTW všimli jste si, jak je to nádherně politicky nekorektní večerníček? Fík požíval alkohol, řídil bez oprávnění, odmlouval strážcům zákona, udeřil verlybu, dravou šelmu nechal zavřít do ZOO... To by se v době eurovečerníčků stát nemohlo. (21.03.2010)

Josef Dvorak je genialni vypravec a jeho Maxipes Fik neni vyjimkou. Na techto klasickych, starych kreslenych pohadkach je fantasticka jedna vec a to sice, ze je sice kazdy zna nazpamet, ale nemuze se jim dodnes neustale prestat smat. Je to nesmrtelna studnice smichu a pohody, kterou oceni nejen deti, ale i prave dospeli lide. (04.04.2006)

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)