Maxipes Fík

Co pro mě znamená Maxipes Fík? Asi to co pro dnešní děti, Pokemon-Digimon, Pikachu, Shrek, Nemo aj. trikové specialitky. Ne, teď vážně.. Tak zajisté jednoho z nejlepších animovaných zvířecích hrdinů-legend (mé generace), která byla navíc geniálně spojená s naprosto nezaměnitelným a báječným Dvořákovým komentářem ale také výtečnou Skoumalovou hudbou. Teď když jsem se zas po čase dostal opět k Večerníčku a shlédl jeden díl, tak jsem se jen tiše zasnil a řekl si sakra proč mi zase nemůže být pět..? Tak alespoň duchem jsem se vrátil o dvacet let zpátky někdy do předškolního věku a bylo mi nádherně. Můj Večerníčkový TOP 5. Skvělý animovaný počin s nezapomneutelným slovním průvodce mpanem Dvořákem. (09.04.2007)

Čechurův text je tak úžasný, že je těžké ho převést do obrázkové podoby a nebojím se říct, že trošku utrpět zkrátka musí. Přesto se to panu Šalamounovi povedlo skvěle a luxusní Dvořákovo namluvení to jenom podtrhlo. Úvodní díly mi přijdou nejkouzelnější. A jestli někdo plánuje založit Fíkův fanclub, tak já jsem rozhodně pfo! (24.08.2015)

"Já byfem chtěla pfa!" "Říká se já bych." "Dobře, tak já bych, ale stejně byfem chtěla pfa!" Nejen Ája, i moje vlastní sestra by chtěla pfa, a než rodiče pfa konečně pořídili, byla jsem na vodítku voděna já, coby mladší sestra a tudíž subjekt vhodný tak k tomu běhat s vyplazeným jazykem. Jizva na mém čele svědčí o tom, že v roli pfa jsem někdy nestíhala běhat dost rychle. (19.11.2013)

Není snad legendárnějšího Československého večerníčku než Maxipes Fík, kterého znala, zná a doufám že stále ještě bude každá generace dětí po celém světě (Když nepočítám Králíci z klobouku, Jen počkej zajíci, Mach a Šebestová, Bolek a Lolek, Pat a mat, Hurvínek). Pro mně sice není jeden z nejoblíbenějších (protože kromě hlasu pana Josefa Dvořáka, který tenhle večerníček nadaboval, mně Maxipes Fík co se nevešel do své psí boudy na zahradě a nakonec ani do domu svých páníčků moc nezaujal) ale přesto si zaslouží kladné hodnocení mít za tu legendárnost. (07.05.2024)

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)