Maxipes Fík

Stejně jako u mnohých dalších večerníčků jsem samozřejmě býval pravidelným divákem a všechny příhody si náležitě užíval. Nevím, jak by se mi to líbilo dnes, každopádně za dětství a výborný dabing Josefa Dvořáka si Fík zaslouží pět hvězd. Škoda jen, že i v tomto žánru je kvalita dnešních věcí je dost nízká. (21.02.2009)

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)

Není snad legendárnějšího Československého večerníčku než Maxipes Fík, kterého znala, zná a doufám že stále ještě bude každá generace dětí po celém světě (Když nepočítám Králíci z klobouku, Jen počkej zajíci, Mach a Šebestová, Bolek a Lolek, Pat a mat, Hurvínek). Pro mně sice není jeden z nejoblíbenějších (protože kromě hlasu pana Josefa Dvořáka, který tenhle večerníček nadaboval, mně Maxipes Fík co se nevešel do své psí boudy na zahradě a nakonec ani do domu svých páníčků moc nezaujal) ale přesto si zaslouží kladné hodnocení mít za tu legendárnost. (07.05.2024)

Asi jsem divná, ale jako malou mě to nebavilo,, takže jsem si na to nevytvořila takový ten správný návyk a teď, když jsem to shledla a můj chlap má z dětství i kazetky s mluveným slovem mě to nějak moc nezaujalo. Navíc mi tam hodně vadily nesmysly typu: Fík se podíval na dveře obchodu, kde byl přešrtnutý pes, tak dal ceduli pryč a nakreslil tam místo toho přeškrtnutého policajta. A když policajti přišli řekli si "Co to? My tam nemůžeme!" nebo vlastně úplně celý příběh Fíka, pružiny na nohou, koňské závody, prostě všechno. Tím, že jsem na tom nevyrůstala, nedokážu se na to dívat očima dítěte a očima dospělého mě Fík velmi irituje. (15.10.2012)

Stejně jako bych si nedokázal představit Křemílka a Vochomůrku bez Jiřiny Bohdalové, tak si nedokážu odmyslit pana Dvořáka u příběhů Áji a Maxipsa Fíka. Také jsem rád poslouchával na kazetách dobrodružství tohoto obrovského, ale dobráckého psa, možná ještě raději než Křemílka a Vochomůrku. Opět ve svém žánru patří k nejlepším. (29.03.2008)