Avatar: Legenda o Aangovi

Výprava a vizuální věrnost stařičké kreslené předloze jsou skutečně obdivuhodné, ale bolestně tu chybí ta bezprostřednost a zábavnost, kterou se původní seriál vyznačoval. Chápu, že je to asi nutná daň současné době, ve které téma dobyvačné války rezonuje temnějšími tóny, než tomu bylo před dvaceti lety, ale stejně se to bere až moc vážně. Hlavní představitelé občas vypadají, že mají v prdeli vražené pravítko a každou chvilku deklamují strnulé monology o odpovědnosti, přátelství a obětech, eventuelně o moci a vyvolenosti. Což jim zřejmě bohužel nahrazuje absenci hereckých schopností. Nicméně oceňuji, že se Netflix pro jednou vykašlal na (ve fantasy jinak povinné) rasové kvóty a nějakým zázrakem obsadil do téměř všech rolí čistokrevné asiaty, kteří tomu dodávají ten správný východní šmrnc. (25.02.2024)

Mám za sebou první díl a mám stejný problém jako s One piece. A to ten, že s tím vlastně nemam problém, vizuál super, choreografie super, casting bezva, ale nevidím důvod proč bych na to měl koukat když si můžu pustit původní seriál :/ tohle je přece jen takový osekany a prostě tyhle hraný remaky asi nedokážu ocenit (23.02.2024)

Původně jsem k live-action reimaginaci legendárního AVATAR: THE LAST AIRBENDER přistupoval dost skepticky, jelikož původní animovaný seriál je fakt bezchybnej klenot a pomyslný etalon svýho žánru. Po pár minutách ale moje předsudky a skepse zmizely jak pára nad hrncem, a já věděl, že sleduju seriálovou událost sezóny [a to máme teprve konec února].... Ať už jde o neskutečně poutavý world-building, orientální nádech [viz. halucinogenní a spirituální scény; jmenovitě třeba excelentní pátá epizoda kterou lze přirovnat snad jen k IT na tripu], prvotřídní choreografii soubojů skoro až ve střihu Hongkongské školy, meta-témata [otázky militarismu či chyb minulosti], a v neposlední řadě o epickou stylizaci s prvotřídním filmovým audiovizuálem stírající pomyslnou hranici mezi seriálovým a filmovým formátem, production values a velkolepou výpravou a dramaturgií – v tom všem nemá live-action verze AVATARA ve svým seriálovým rybníčku (nebo spíš rybníku?) sebemenší konkurenci.... Hlavním nosným pilířem jsou zde však postavy, jejich mezi-vztahy a ohromně lidský přístup tvůrců k jejich character issues, díky nimž se divák dokáže jak s Aangem, Katarou, Sokkem, ale i impulzivním Zukem a jeho strýčkem Irohem [kteří ambivalentně lamentují mezi rolemi sympatických záporáků a anti-hrdinů] dokonale ztotožnit... Druhým hlavním pilířem jsou zde perfektní kreativní využívití klasického příběhového schématu mýtu o cestě hrdiny, který přirozeně kooperuje s až pohádkovými meta-motivy o dobru a zlu – stejně tak platí o motivu kamarádství, rodiny, a vypravěčskýho principu morálního ponaučení, díky čemuž si seriál užijí jak dospělí, tak dospívající, tak i děti, kteří se s původním animovaným seriálem dosud nesetkaly.... co dodat víc? Snad jen: perfektní prolog; 9 větrů z 10 🩵 (01.03.2024)

Seriál má povedenou výpravu, to se musí nechat, velké plus dávám za to, že jsou tam zapracované některé detaily, které jsou známy z pokračujících komiksů a románů (zmínka o dětství Kyoshi, matka Koha, avatar Kuruk atd.) Tyto detaily pomáhají zasadit seriál do světa Avatara, tak jak ho známe a dávají tak skalním fanouškům najevo, že to někdo jen tak neodflákl. Oproti původnímu seriálu je zde hodně změn,  některé byly docela milé (41. divize),  jiné změny trochu poškodily původní charakter postav (Hakoda). Největší změna je ale ta, že je zde bezostyšně zobrazováno násilí a smrt. V tom byl původní seriál milosrdnější a přímou smrt tam dětský divák takřka neviděl. Tady to do nás napálí hned v prvním díle. Ano, víme všichni, že došlo ke genocidě Vzdušných nomádů, ale některé záběry si mohli odpustit.  První dvě epizody byly celkem fajn, ale epizoda Omašu byla tak špatná, že jsem si říkala, zda budu pokračovat. Naštěstí další epizody už byly celkem ok.  Hodně povedené postavy jsou za mě: Ozai, Suki, Pakku. Moc se mi nelíbila Azula, Bumi, Zhao. Seriál hodnotím jako celkem povedený, pokud bude další řada, ráda se na ni podívám, ale rozhodně nešlo o záležitost, kterou bych musela shlédnout na jeden zátah, znovu se nejspíš na toto zpracování nepodívám. (25.02.2024)

Animovaný seriál neznám a z filmu mi v paměti zůstalo jen jméno v té době nepěkně hejtěného Shyamalana. Takže nejsem zatížen potřebou srovnávat. Vizuál je moc pěkný, hudba, herci...hezky to ladí s příběhem, který se sice odehrává na pozadí války a zabíjení, ale má v sobě prvky čisté, povzbudivé fantasy, založené na osvědčených motivech, jako je vyvolený/hledající, přátelství/ztráty, cesta/osud... . Je to mile naivní, pro mládež zcela jistě vhodnější než většina komiksáren. I když jsou triky fajn, akce ujde...pro mě jako dospělce byl rozjezd příběhu možná až moc pohádkový. Ale postupem času jsem to absorboval. Vlastně klidně napíšu, že dám přednost takto kvalitně zpracovanému soft fantasy, před třeba nehorázně zpraseným Zaklínačem, nebo dočuněným Shadow and Bone. A to i když si myslím, že bylo v případě Avatara zbytečné věnovat tolik úsilí hranému formátu. Šikovný tvůrce dokáže zpracovat kvalitní příběh v top kvalitě i pomocí animace. Což jak jsem pochopil, vlastně proběhlo. Trend oživovat superúspěšné animáky, jako třeba naposledy One Piece, vypovídá pouze o neschopnosti studií přijít s novým kvalitním materiálem. Stejně to nikam nevede...dětské postavy rostou jak z vody, takže kolik řad se s nimi dá stihnout, než jim narostou vousy? Ale co ...buďme rádi za každý seriál, který se povede. A že se tento, s klukem který má na hlavě symbol přikázaného směru jízdy, povedl náramně. PS: oceňuji, že se tvůrci vyhnuli wokeshitismu, všechny rasy a gendery dávaly smysl a povinné zakomponování homosexuality a emancipace, bylo jen letmé ... nebylo na sílu. (25.02.2024)