#annaismissing

Po #martyisdead další formátově zajímavá podívaná od Pavla Soukupa, který svůj vzestup prozatím korunuje v podobě dobové true crime seriálu Metoda Markovič. Viděl jsem #annaismissing v delší seriálové podobě. Na naše poměry se jedná o suveréně provedenou krimi za použití moderních technologií a dotýkající se aktuálních témat. Krátké epizodky, které diváka natáhnou na sledování další epizody, tak že to vlastně bingnete celé. Nevím, jak to funguje v celovečerní formě. Zeštíhlené a bez pauz. Nicméně stopáž je i tak poměrně nepřepálená a přívětivá. (29.07.2024)

Ze začátku mi to trochu trvalo, než jsem se skrze nesympatické postavy a prapodivnou mluvu (jo, vim, jsem prostě starej, táhne mi na třicet, takže rozumět o 15 let mladším puberťákům už je prostě moc) do filmu dostal, ale jak se postupně vše začne rozpletát a začne se jít víc do hloubky jednotlivých charakterů, tak to diváka chytne. No a ještě když se opětovně objeví moje domovina, kde už se vraždilo například v typově podobné Nevinnosti :). Cením solidní casting mladých herců, kteří určitě mají potenciál i do budoucna. Stejně tak i námětové zařazení, které asi neotevře oči o chování na internetu, ale i tak je fajn o takových věcech informovat, a to ne jednostraně, ale ze všech stran, protože vina může spadnout vždy na více stran. (16.08.2023)

Bez mučení přiznávám, že z Anny jsem byl nadšen podstatně víc než z Martyho, možná proto, že jsem ji zhlédl jako film a ta hutnost a napínavost vyprávění měla na mě v sevřenějším tvaru mnohem větší účinek. Já vlastně nevím, co bych vytknul. Vynikající technická stránka, neokoukaní, skvělí mladí herci, jimž výtečně sekunduje střední herecká generace a to všechno korunují současná společenská a vztahová témata, na která se snímek dívá se značnou mírou zaujetí, ale zároveň ze všech možných perspektiv. Ani závěrečná dějová zamotanost mi nevadila, naznačovala totiž nečernobílost všech postav. #annaismissing obsadí jistě v mém žebříčku letošních českých filmů jedno z předních míst! (23.11.2023)

Čeští filmaři se v posledních letech opravdu snaží. Sice u nás pořád vzniká stádo generických komedií (čest výjimkám), ale stále častěji se setkávám s tím, že mám chuť zajít do kina i na něco, co už z trailerů a propagačních materiálů působí opravdu originálně a atraktivně. Obdobným příkladem může být například loňské Promlčeno, které na mě fungovalo stejně dobře jako tady Anička... Precizně vystavěný thriller s mrazivou atmosférou, kterému díky výborně napsanému příběhu odpustíte i to, že občas v samotném „pátrání" zbytečně zjednodušuje. Protože i když máte spoustu zaručených teorií o tom, jak se všechno vlastně odehrálo, stejně jste ve finále „mile" překvapeni z toho, jak moc se tvůrcům podařilo odvádět pozornost jiným směrem. Pokud do kina můžete, určitě běžte. #annaismissing si zaslouží vaši pozornost. (15.08.2023)

Stojaté vody české kinematografie zastoupené prvoplánovými romantickými komediemi či magnusovsko-troškovskými tragédiemi se v posledních několika letech začaly kvalitativně čeřit čím dál častěji, takže skutečně dobré filmy už nejsou takovým ojedinělým zázrakem jako dřív. Přesto se však musím přidat k ostatním a zatleskat tomu, jak se #annaismissing sebevědomě vrhá mezi langošovské veselohry, artové minimalismy a více či méně povedené satiry, aby ukázala, že se u nás pořád dokážou natočit dobré žánrovky. Detektivky mají v Čechách dlouholetou tradici, místní veřejnoprávní i komerční televize si udržují sledovanost produkcí nepřeberného množství prakticky totožných kriminálek, #annaismissing naštěstí stojí mimo tento sterilní proud a svým thrillerovým zabarvením nabízí divákovi ne závratně originální, ale velmi dobře odvedenou svěží podívanou. Není moc času se nudit, přes pár zaškobrnutí film udržuje diváka v napětí, poctivě mu dávkuje informace tak, že díky flashbackům ví o trošku víc než hlavní vyšetřující hrdinka, ale na druhou stranu zaostává za tím, co ví další postavy. Je tedy stále od pravdy dostatečně distancován a má možnosti si tvořit vlastní síť více či méně pravděpodobných závěrů aniž by byl schopen s jistotou určit, který z nich je ten jediný správný. Zápletka po svým povrchem subtilně, avšak velmi čitelně načrtává téma digitální stopy, jak internet funguje jako jedna velká databáze našich životů, každý má svojí složku, která je více či méně otevřená k nahlédnutí veřejnosti. Společně s akcentováním jazyka dnešní generace Z je snímek proto velmi autentický a hlavně aktuální. Problémy, kterými se zabývá ovlivňují nás všechny a je správné, že na něj #annaismissing tímto srozumitelným moderním jazykem upozorňuje. Zručnost tvůrci neprojevili pouze na papíře, film díky kameře, osvětlení, barvám a hudbě je krásně vypadající a neotřele elektronicky ambietně znějící podívaná, u které lze říct, že opraveně stojí jednou nohou v osvědčených evropských vizuálech a je proto ještě větší radost na to koukat. O to víc je vlastně smutné, že tak svěží a vlastně i potřebný film v kinech získal minimální pozornost, tvůrci by však na sebe i přes tyto neúspěchy měli být hrdí, protože natočili film, který je důkazem, že i odvážnější žánrovky se u nás umí natočit dobře. (22.11.2023)