Tři zlaté dukáty

Príbeh: Princezná zakliata v čase a posledná možnosť na zrušenie jej kliatby je v rukách miestneho pastiera oviec, ktorý má ale obrovské ambície. Herecké obsadenie: Prvotina Ladislava Bédiho a ženská časť publika mi dá za pravdu, že celkom dobrí rozbeh. Herecké esá ako Vajda alebo Labuda nebudem ani komentovať. Prevedenie: Veľmi priamočiary rozprávkový príbeh, ktorý vďaka svojej krátkej stopáži nemá šancu nudiť. Príbeh tisíc krát obomletý ale zas má aj určité prvky inovácie. Pocity: Pre mňa veľmi milé prekvapenie od ktorého som nič nečakal a dostal som veľmi slušne natočenú rozpávočku s príbehom a sympatickým obsadením. Pridaná hodnota: Pekná slovenská rozpráva so zamilovaným happy endom. 75% (06.01.2024)

Nádherné exteriéry i interiéry, nádherní lidé, nádherné kostýmy. A tím to asi tak končí. Pominu, že jsem nepobrala zápletku, respektive jsem ji začala trochu chápat až na konci filmu; to může být problém můj, nikoli zápletčin. Po prvních minutách jsem se těšila, že to bude temná pohádka, možná s prvky hororu. Nestalo se a rychle se to přelilo v pasteveckou selanku ozvláštněnou vynalézavým bačou, který nakonec zřejmě skončil podobně jako Cimrman (Edison byl na tom patentovém úřadě dřív). Celé mi to připadalo poněkud nedomrlé, nedochucené, prostě bez chuti a bez zápachu. Asi se z námětu dalo vykřesat víc (a pro mě líp vysvětlit zápletku). (26.12.2023)

Poněkud střeštěná koprodukční pohádka. Dost jsem trpěl při fúzi feudalismu a technické revoluce. O co uměji i romantičtěji to bylo skloubeno v Adéla ještě nevečeřela! Že by zde byl obrázek Ňů ejdž - sice máme techniku (parní stroj, diesel, žárovky, dokonce el. ohradník a bicykl), ale lítáme v roztrhané haleně, paseme ovečky a toužíme jít zatopit Edisonovi. Čekal jsem fujaru připojenou k pořádnému sound systému, leč nepotěšili mě... Bača asi nedělal do umění. Princezna mě dostala při pokusu o "házení" halušek. Celým dílkem se táhne úporná snaha o neotřelé pojetí a humor, co málokdy přinese ovoce. No nic, tak snad příští Vánoce se zadaří. (27.12.2023)

Omnoho lepšie ako JASKYŇA, hoci aj len v televíznej produkcií. Čengel Solčanská tu pokračuje vo svojej tvorbe, z ktorej je evidentné, že ju nezaujíma žáner rozprávky, ale príbehu zasadeného do histórie. Fantastických prvkov je tu ešte menej ako v predchádzajúcom filme, vlastne je jediný a tento nadprirodzený motív kliatby tu pôsobí len ako spúšťač deja, ktorý sa následne celkom opúšťa. Všetko ostatné, čo nasleduje, je podriadené relatívnej historickej vierohodnosti doby, v ktorej sa dej odohráva. Už len počiatočné presné zasadenie deja do roku 1600 budí pozornosť a po (bohužiaľ nevyužitých) mikrozastávkach v rokoch 1700 a 1800 sa príbeh odohráva v reáliách doby roku 1900 a je do značnej miery založený na kontraste charakterov oboch hlavných postáv, mentálne oddelených stáročiami. Z toho vyrastá aj najväčšie prekvapenie -  vydarený a príjemný humor, to jest jav v slovenskej kinematografií naozaj vzácny! Podobne ako v predchádzajúcom filme tu defiluje dobre využitá a krásne nasnímaná slovenská krajina, ako aj množstvo postáv, ktoré sú však na rozdiel od JASKYNE zrejme vďaka prítomnosti spoluscenáristky naozaj využité a tentokrát aj do jednej perfektne obsadené a zahraté. Aj tá najvedľajšia postavička tu napokon má svoje opodstatnenie a dramaturgickú líniu dotiahnutú do konca. Práve kvôli tomu všetkému potom zarazí aj zamrzí uponáhľanosť a okatá scenáristická neobratnosť až lajdáckosť v poslednom akte na zámku. Vysvetľujem si to tým, že keďže ide o oficiálnu vianočnú rozprávku, bolo na ňu menej času než je obvyklé, keďže režisérka mala vianočný film aj minulý rok a popri tom ešte pracovala na svojom hlavnom diele - (ako inak) historickom filme SLÚŽKA. Škoda, mohlo to byť ešte lepšie, ale aj tak ma ten film naozaj potešil. (29.12.2023)

A zase ten scénář. Pohádka dojíždí na fakt, že ho nedostal do ruky někdo řemeslně zdatnější. Námět ušel, ale začátek příběhu byl překotný a prokletí tak nějak nepřehledně komplikované, takže jsem teprve v průběhu příběhu zjišťoval, co vlastně Julie může a nemůže po těch sto letech dělat a říkat. Řada problémů v logice byla prostě způsobena doslovným ukazováním Juliina prokletí, tož příště asi radši jen náznaky a tajemno. Chování Julie, která chtěla zachránit, věděla že se objevila až po 300 letech a přitom se ze začátku stejně chovala jako fiflena co ji to tam vsechno patří, bylo trochu zvláštní. Konec s uznáním 300 let staré smlouvy kvůli objevení 300 let staré dědičky byl taky fakt hodně přitažený za vlasy a ostatně celé finále bylo příšerně uspěchané, když se všichni objevili na jednom místě hned poté, co byla Julie uvězněna. Ta propíraná elektrifikace byla na hraně, ale chápu že chtěli ukázat pokrok a celkem se to dalo. Herci se mi líbili, jenže dojem dost kazil nezvládnutý dabing, když se stejně k příběhu slovenština přímo nabízela. Hudba bohužel nic extra, naopak kamera byla hezká. Zajímavostí slovenských pohádek je, že se často překlopí do takového jemného sociálního dramatu, což na pohádkovosti někdy méně, jindy více ubírá (třeba příšerné Johančino tajemství), ale tady se to ještě celkem podařilo ukočírovat. Hádky o to, zda byly letos lepší Tři zlaté dukáty nebo Klíč svatého Petra jsou tedy celkem zbytečné, obě pohádky trpí především na nedostatečně promakaný scénář (mimo jiné), takže vítězem letošních vánočních večerů je o prsa selky z Oktoberfestu jasně (loňské) Krakonošovo tajemství. (28.12.2023)