Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem

Snímek, jehož mrazivost spočívá v trvale přítomné hrůze skryté za kulisami všeobecného veselí a pohody. Jedna z nejzajímavějších vedlejších postav je dlouholetý Stalinův důvěrný přítel, abcházský vůdce Nestor Lakoba (Beria jej později nechal otrávit a celá jeho rozvětvená rodina byla vyvražděna). Jeho ve filmu prezentovaná záliba v sestřelování vajec z hlav kuchařů je historickou skutečností - tento varietní kousek Lakoba rád předváděl na večírcích, aby doložil své excelentní střelecké schopnosti. (14.03.2009)

Princip kolosea je funkční jak v realitě, tak ve filmu. Nacpat několik lidí do jedné místnosti s tichou bombou, jakou byl Stalin, je děsivé a lze z toho snadno vytřískat hodně dusné atmosféry. A to, i když dějově k ničemu vážnému nedojde. Jen se jí, tančí a povídá. Z toho hlediska je ve své jednoduchosti Baltazarova hostina zdařilá a funkční. Zvlášť, když přičteme fakt, že tvůrci vykopali z hrobu samotného Stalina, aby zahrál sám sebe (ano, až tak je Petrenko v této roli uvěřitelný – samozřejmě s pomocí kostymérů a maskérů). Nicméně nemohu se zbavit dojmu, že přílišná doslovnost a přehnaná dramatičnost tohle všechno zbytečně shazuje. (12.12.2013)

I vzhledem k vrcholící perestrojce hodně odvážný a otevřený film, který interpretuje Stalinovu osobnost zajímavým a původním pohledem, jako člověka spíše trpícího kvůli absolutní moci, kterou pevně svírá ve svých rukou. Vedle bezchybně provedené duše velkého báťušky Stalina je hlavním kladem snímku především dokonale budovaná atmosféra celého filmu, kdy se stále jakoby nic neděje, avšak výsledný dojem nepřirozenosti, strachu, strojenosti a naprosté Stalinovy libovůle je lepší, než kdybychom sledovali samotného Stalina v akci. Samotná zápletka, ze scénaristického hlediska opravdu dobře promyšlená, však už je působí jaksi utopeně ve výsledném dojmu hostiny a mně připadá úplně zbytečně a nerusky. Tento, za vlasy přitažený, existencionalismus v tomto filmu podle mého mínění jednoduše nemá co dělat. (11.01.2005)

U nás se o životě v době totality točí komedie plné tzv. laskavého humoru o tom jak to češi všechno pěkně švejkovali a nakonec to všechno dobře dopadlo. V Rusku, kde je historická zkušenost o poznání horší by takovýto humor asi nebyl na místě. Tahle dobová komedie je nasáklá humorem, který bych nazval děsivý. Z filmového setkání s generalissimem, i přes všechny ty směšné nesmysly které kydá, opravdu chvílemi mrazí. Alexej Petrenko ztvárnil Stalina naprosto skvěle a i přes komické prvky věřím, že reálně. I jeho výraz tváře značí cosi neurčitého mezi nevědomím a zákeřností, takže ani filmový divák (naštěstí jen to), nikdy neví na čem je. Podobný je i celý film - neustále mistrně balancující mezi komedií a politickým hororem. I pro něj je příznačná nevyzpytatelnost a neočekávatelnost toho co přijde v příšítím okamžiku. I přes uvěřitelné vtipy, jejichž humor vychází z neustálého soupeření v podlézání nejvyššímu, na vás padne tísnivá atmosféra zlé doby, kterou korunuje závěr. (12.10.2012)

Na začátku se po nicneříkajícím úvodu na parníku(který je však důležitý pro geniální pointu) zdá, že to bude něco na způsob Revizora.Ovšem místo známé věty "Lidičky, lidičky jede k nám revizor" zde je to děsivější " Soudruzi, soudruzi jedeme k soudruhu Stalinovi". Hlavní postavou je tanečník Sandro, patřící ke sboru tanečníků, kteří mají zahrát na hostině samotného Stalina!Poté je rozehrána hra absurdit(Josif zabije mouchu - tleská se , Josif řekne vtip - smějeme se). Je to o to děsivější, když víte, že ten člověk( vlastně lid jak sám říká) vás za křívý pohled mohl poslat přinejmenším do gulagu, jímá mě hrůza.Aleksei Petrenko si svou roli tyrana užívá.Nejvíce je to vidět ve scénách kdy máte jistotu, že ten člověk bude za chvíli mrtev.O každého mimo Stalina máte po celou dobu filmu tušení o jeho špatném konci! Film od kterého by se za závěrečné rozuzlení měli učit scénaristé! (11.01.2005)