Piano

Asi nejsilnější filmové dílo, které kdy bylo natočeno o ženském údělu v patriarchálním světě... Jane Campion už nikdy nenatočila tak vynikající (a slovy jen těžko vystihnutelný) film... Film, který popisuje ženskou duši...a nemluví o ní ani tak svým (byť převelice silným) příběhem, ale především hudbou... V případě Piana skutečně nelze nezmínit emocionálně strhující a v pravém smyslu toho slova KRÁSNOU hudbu Michaela Nymana... K čemu tu Jane Campion vlastně odkazuje? Je v obecném povědomí, že Platón ve svém hierarchickém systému idejí na jeho samý vrchol dosadil právě ideu hudby... Hudební složka jako emotikon filmového snímku. Piano - hudební nástroj - symbol - atribut - nádherný a hluboký film... (20.11.2006)

Priznam sa,ze okrem prenadhernej klavirnej melodie,ktora je asi pre mnohych dozivotne nezabudnutelna,na mna cely tento film posobi tazko depresivne,chvilami priam nestravitelne.Neviem,ci za to moze pochmurna atmosfera prostredia,v ktorom sa pribeh odohrava,alebo tazko identifikovatelny chlad jednotlivych postav.Kazdopadne musim povedat,ze maloktore dieta vo mne vyvolava taky odpor ako mala Anna Paquin,ktorej zamracena,mrzuta tvar ma na hony daleko k prirodzenej jemnosti a povabu,priznacnych pre vacsinu deti.Pri ,,erotickych scenach" sa mi mierne dvihal zaludok.Ak si mam predstavit samu seba niekde,kde by som sa nechcela nikdy v zivote ocitnut,tak by to bolo prostredie tohto filmu,v tej istej dobe a s tymi istymi ludmi.Len si neviem predstavit,ako by ma hnusny potetovany Baines dostal do postele,musel by mi dat viac ako rozladene piano. (09.04.2012)

Problematický film... Silný, to ano, skvěle zahraný, výborná kamera, skvělá hudba, silný příběh, propracovaná psychologie... Je tu ovšem malé neodbytné ale, které mě nutí dát pouze čtyři hvězdičky. Ten film je zkrátka nepravdivý. Přítomnost fotoaparátu v jedné scéně jej řadí kamsi do druhé poloviny 19. století, patrně spíše do jeho závěru. Konstrukce použitého piana, respektive spíše ještě klavichordu, je však staršího data, ovšem budiž... Hudba na toto piano hlavní hrdinkou provozovaná však v žádném případě nepatří do 19. století, nýbrž do druhé poloviny století dvacátého. Také zvuk jenž se z tohoto nástroje "line" patří modernímu nástroji s ocelovým rámem. Je to asi takový nesmysl, jako by při hře na hoboj zněl zvuk patřící dejme tomu saxofonu. I to bych snad překousl, přestože mi to vadí. Největší problém je však v tom, že v druhé polovině 19. století už rozhodně nepanovala natolik prudérní morálka, aby bylo možné, rozumné či běžné odklidit fenomenální pianistku na ostrov kdesi na konci světa proto, že má nemanželské dítě. Vyrobit drsnou atmosféru abychom mohli ždímat slzy mi tudíž připadá jednoduše nefér. Obávám se však, že tohle není jenom doják, nýbrž taky velmi umně napsaný "feministický pamflet". Uznávám ovšem, že jako historik umění nejsem nestranným pozorovatelem, a dále uznávám, že kdybych hodnotil film sám o sobě, bylo by to rozhodně pět hvězdiček... (19.09.2006)

Nepochybne zaujímavý film, ktorý ponúka množstvo námetov na zamyslenie sa. O filme 127 hodín som čítal, že je o ruke privrznutej medzi skalami a ono to naozaj bolo iba o tom. O Piane som kdesi čítal, že je o postupne "odpredávanom" klavíri a zďaleka to nebolo iba o tom. Bolo to nielen o herectve Holly Hunter, nielen o príťažlivo nasnímanej prírode Nového Zélandu, nielen o krásnej hudbe, ktorú ja bohužiaľ nedokážem patrične oceniť. Bolo to najmä o vášni, ktorá ovláda, o vášni, ktorej sa podlieha, o vášni, ktorá je nezvládnuteľná. Napriek tomu si myslím, že skrátenie o necelú pol hodinu by filmu iba prospelo. (01.07.2013)

Velmi zvláštní, podivné romantické drama. Jeho kouzlo mu dodává především přenádherná hudba (po předchozím minimalismu pro mě byl Nymanův soundtrack k Pianu mírným šokem). Nosným dílem tohoto filmu je jistě výborná Holly Hunter, která očima dokáže vyjádřit spoustu emocí, i když občas by menší nápověda neuškodila, těžko se v její hrdince zorientovat (natož pak nějak víc pochopit). Mužští jedinci, ať už šílený žárlivec či nadrženec jsou pro mě osobně postavy spíše podřadné. Naproti tomu Anna Paquin je výrazná až dost; směle se může přihlásit do soutěže o jedno z nejprotivnějších dětí v dějinách filmu (navíc ani motivy její postavy nejsou příliš dobře zvládnuté). Příběh je jinak docela tuctový, originálnějším ho dělá spíš prostředí, ve kterém se odehrává než jeho téma. Díky Holly Hunter a Nymanově hudbě ještě dávám slabší 4*. (05.07.2012)