Piano

Výjimečné drama, které mi trochu změnilo život. Zní to možná pateticky, ale je to pravda. Holly Hunter umí mluvit očima, Harvey bojuje marně sám se sebou, prolínání utrpení a štěstí tu je naprosto viditelné. Do toho drsná příroda Nového Zélandu a hlavně ohlušující hudba Michaela Nymana, která se stala mou nejoblíbenější a zatím ji nic nepřekonalo. Je potřeba vidět tento film, aby člověk mohl hodnotit jiné :-). (07.05.2010)

Obsahuje spoilery ! ... Jaké to je býti němý? Jaké to je vstoupit do svazku manželského s úplně cizím člověkem? Jaké to je podvádět jej s jeho nejlepším přítelem? Nejspíš většina z nás něco podobného nezažije a Piano se nám alespoň pokouší dát odpovědi. Holly Hunter je ve své roli přesvědčivá, stejně jako všichni ostatní (obzvláště pak představitelka dcerky). Film se z poloviny točí okolo hudby, a tak zmiňovat se o její výjimečnosti je naprosto zbytečné. Příběh obsahuje spoustu silných momentů, které se mnou hnuly o trochu více, než jsem si byl schopen po přečtení komentářů připustit. Jak se nejspíš cítí osoba, která pro zisk jediné věci, která má v jejím životě alespoň nějaký smysl, musí překonat odpor, ponížení a okusit zakázané ovoce v podobě nemanželského sexu? Jak se musí cítit osoba, které tuto věc vezmete? Hlavní hrdinku to dohnalo až k sebevraždě, téměř. Za pět minut dvanáct uniká smrti, čímž se snímek liší od ostatních, podobně laděných. V tomto případě je happyend překvapením, a to překvapením příjemným. ... Obsahuje spoilery ! (15.10.2007)

Ach, ta láska. A vášeň. K hudbě, k člověku, kdekoliv, kdykoliv, v nepříznivém prostředí, kde je těžké ji projevit. Ale jde to. Někdy krutě, ale proč ne za skvostného doprovodu piana. V době a prostředí, kdy jsi bohužel jen něčí žena, jsi bohužel němá a miluješ celým srdcem hudbu, když nic jiného, po čem by Tvoje srdce jinde mohlo toužit, mít nemůžeš. Jsi provdána někomu někam, kde jediný útěk je opravdu jen k hudbě. Ani ta roztomilá nezbedná dceruška nemusí být vždy ku prospěchu věci, i když, samozřejmě, zabírá velkou část Tvého srdce. Co když se však do Tebe zamiluje divoch (i když v podání výborného Harveyho Keitela) a konečně Ti i jemně vnutí uprostřed buše lásku k pořádnému chlapovi, který kromě sebe sama může nabídnout snad jen obdivnou lásku k Tobě. Jde to vůbec? Jde. A krásně a smutně se na to dívá. Navíc když se Ti u toho do srdce zarývá hudba až moc plná vášně od Michaela Nymana. (01.10.2005)

Soundtrack je bez jakýchkoliv pochyb za plný počet. Herecké výkony Anny Paquin a Holly Hunter taky. Bohužel mi přišlo, že příběh je… jednoduchý a prostě nestačí na vyplnění téměř dvou hodin. Protože už po hodině je vám jasné, co bude dál, kdo co udělá a vy jen na to čekáte. A to je důvod, proč prostě tomuto (jinak krásnému) filmu nemůžu dát plný počet - to bych totiž šel proti většině plných počtů, které jsem zde udělil a proti filmům, u kterých jsem se nenudil. 80 %. (30.04.2011)

Otevřená sexualita, voyerismus, fetišismus. Emancipace. Nespoutaná, krutá, krásná příroda. Naturalismus. Odpoutaní, živelní Maorové konzumovaní kolonizátory. Asimilace. Nudní, bigotní, fádní přistěhovalci. Konzervatismus. Vášnivá, bouřlivá, maximálně emoční, komunikativní hudba. Komplikovaně malé, větší i velké vzdory hrdninky, hrdinů. Všespojující objekt, stojící ve středu dění, skrz nějž jsou prosévány emoce, reakce i akce. Kdykoliv Piano vidím, přemýšlím jak správně definovat, v čem je tak vynikající, tak jedinečné, pominu-li spojení obrazu, hudby a přesného herectví. Je to však nelehký úkol, protože Piano je komplikovaně zašifrované, v tolika rovinách a vrstvách, že to vydá na mnoha-stránkové studie odborníků. P.S. Mám velmi živé vzpomínky na moje první setkání s Jane Campion, někdy koncem devadesátých let proprala tento skvost do sobotního prime-timu ČT1, což byl pro mne vskutku dlouhotrvající zážitek. (11.01.2003)