Piano

Výjimečný milostný příběh. Propracovaný psychologický film a silné erotické drama. Zvláštní snímek o moci hudby a vášně. Natočeno neuvěřitelně vytříbeně, s překrásnou hudbou Michaela Nymana a umělecky výborně stylizovanou kamerou Stuarta Dryburgha, dokonalou jak v detailech, tak ve velkoryse pojatých celcích. Asi nejlepší snímek natočený v devadesátých letech, který jsem viděl. (27.08.2006)

SILENCE - - - There is a silence where hath been no sound./There is a silence where no sound may be,/In the cold grave--under the deep, deep sea,/Or in wide desert where no life is found,/Which hath been mute, and still must sleep profound;/No voice is hush'd--no life treads silently,/But clouds and cloudy shadows wander free,/That never spoke, over the idle ground:/But in green ruins, in the desolate walls/Of antique palaces, where Man hath been,/Though the dun fox or wild hyaena calls,/ And owls, that flit continually between,/Shriek to the echo, and the low winds moan--/There the true Silence is, self-conscious and alone. (Thomas Hood) (08.08.2007)

The piano si treba emocionálne prežiť. S jeho krásnou atmosférou, melanchóliou, nostalgiou, hudbou a hercami. Nemusíte ho racionálne pochopiť, scenár je melodramatický a tak cynickejší diváci ho môžu označiť za lacný gýč a pseudo art film. Plusom pre európana a američana je exotické prostredie historického Nového Zélandu, čo určite v mnohých prípadoch zavážilo v hodnotení a pridalo nejakú tu hviezdu tohto inak jednoduchého príbehu. (25.06.2012)

čojaviem... kto je bez viny (že sa mu niekedy nepáčil nejaký všeobecne rešpektovaný a očividne skoro objektívne kvalitný film), nech hodí kameňom, ale aj keď je anna paquin rozkošne oprsklá, nafučaná slečinka, holly hunter je krásna (a nahá) a novozélandská príroda tu miestami vyzerá lepšie, než v pánovi prsteňov, je to buď príliš ženské (dokonca ja na mňa - a to pritom pride and prejudice joea wrighta mám rád), alebo neviem... lebo ma to veľmi nebavilo... bavilo ma pozerať sa na to, ale nebavilo ma to sledovať; (03.02.2013)

Výjimečné drama, které mi trochu změnilo život. Zní to možná pateticky, ale je to pravda. Holly Hunter umí mluvit očima, Harvey bojuje marně sám se sebou, prolínání utrpení a štěstí tu je naprosto viditelné. Do toho drsná příroda Nového Zélandu a hlavně ohlušující hudba Michaela Nymana, která se stala mou nejoblíbenější a zatím ji nic nepřekonalo. Je potřeba vidět tento film, aby člověk mohl hodnotit jiné :-). (07.05.2010)