Piano

Přestože je tento film oděn do překrásného hudebního kostýmu, ozdoben desítkami esteticky bezchybných záběrů a geniálně zahrán, nedaří se mu zakrýt plytkost celého příběhu. Snímek je potěchou pro oči, uši ale již ne tolik pro mozek. Pod vší tou krásou a oduševnělostí se zkrývá obyčejný příběh milostného trojúhelníku, ale žádné velké drama. V závěru jsem se neubránil dojmu, že je film valstně o ničem. Nebo možná o něčem so umí vnímat pouze ženy? Nicméně kamera je tak moc krásná, hudba dojemná a Holly Hunter bezchybná, že se daří tyto nedostatky maskovat. (04.08.2008)

čojaviem... kto je bez viny (že sa mu niekedy nepáčil nejaký všeobecne rešpektovaný a očividne skoro objektívne kvalitný film), nech hodí kameňom, ale aj keď je anna paquin rozkošne oprsklá, nafučaná slečinka, holly hunter je krásna (a nahá) a novozélandská príroda tu miestami vyzerá lepšie, než v pánovi prsteňov, je to buď príliš ženské (dokonca ja na mňa - a to pritom pride and prejudice joea wrighta mám rád), alebo neviem... lebo ma to veľmi nebavilo... bavilo ma pozerať sa na to, ale nebavilo ma to sledovať; (03.02.2013)

The piano si treba emocionálne prežiť. S jeho krásnou atmosférou, melanchóliou, nostalgiou, hudbou a hercami. Nemusíte ho racionálne pochopiť, scenár je melodramatický a tak cynickejší diváci ho môžu označiť za lacný gýč a pseudo art film. Plusom pre európana a američana je exotické prostredie historického Nového Zélandu, čo určite v mnohých prípadoch zavážilo v hodnotení a pridalo nejakú tu hviezdu tohto inak jednoduchého príbehu. (25.06.2012)

Netřeba komentáře. To je prostě krása úchvatná... Přemýšlel jsem dlouho, kterou ženu režisérku zařadit mezi své NEJ režiséry... (proč tu dámy a pánové na ČSFD vlastně není kolonka pro NEJ režisérky? :-) ...a už to vím!... Pět hvězdiček (s hvězdičkou :-) i pro Michaela Nymana. Dle mého subjektivního názoru jeden z nejlepších filmových soundtracků. (04.09.2005)

Audiovizuálně podmanivý film, s překrásnými obrazy a s čarokrásnou klavírní hudbou, ze starého dobrého 19.století, ze starých dobrých koloniálních časů britského impéria. Po jeho skončení jsem měl výjimečně blažený pocit. Je to taky hodně o hercích, respektive o hereckých výkonech a musím říct, že všichni tři hlavní představitelé své role zahráli prvotřídně. Z postavy Harveyho Keitela se vyklube kladný a v jádru něžný samorost, ačkoliv zprvu ve mně vzbuzoval spíš negativní pocity, oproti tomu Sam Neil se projeví jako tyranský omezenec (což mi bylo jasné hned) a to mě uspokojilo, protože tenhle herec je mi strašně nesympatický. A Holly Hunter zahrála emocemi přetékající němou ženu naprosto parádně a nezapomenutelně, viděl jsem ji v tomhle filmu poprvé a měl jsem za to, že je to opravdu nějaká (hlucho)němá herečka. (25.02.2013)