Akce v Istanbulu

Celkem by me zajimalo, jak divaci u nas v dobe sveho vzniku tento film prijali?! Namet je atraktivni, stejne jako destinace (na tu dobu), kde se dej filmu odehrava. Zpracovani ale pokulhava, sice to ma nejakou atmosferu, behem celeho filmu se ale moc nedeje, coz je u kriminalniho dramatu zasadni problem. Dialogy take nic moc a mnozstvi postav nedaji vyniknout ani zadnemu herci. Jsem rad, ze jsem film videl, uz ho ale vyhledavat nebudu. (19.10.2013)

Jako...na tohle lidé dobrovolně chodili do kina? Vždyť i hlavním propagandistům a žroutům socialismu muselo být jasné, že tahle další z nud k posrání udělá jen medvědí službu. Třetí hvězdičku za posledních pětadvacet minut filmu, jak tady psal honajz? Snad sekund, ne? Každému je asi jasné, že reálná práce tajných služeb je jiná, než jak popisuje jakýkoliv snímek od Jamese Bonda až po Ethana Hunta, ale i unylost je oproti tomuhle veledílu akční. Odpad jak vyšitej. (27.10.2020)

Nejsmutnější na tom je, že se člověk dívá na špionážní drama a nejlepší na celém filmu je hudební doprovod…To je k zamyšlení! Než se člověk probere všema těmi špióny – kdo je kdo, kdo s kým peče a proti komu, je víc jak polovina filmu v prdeli a vy už stejně nevíte, jak to bylo na začátku. Sem tam se uskuteční nějaká ta „kruto přísná naháněčka, nebo sledování“ u které málem usnete, abyste se dočkali „nervy drásajícího finále v letištní hale“ – no ty vole, to si dělali snad prdel. Neskutečné množství dialogů, téměř nulová akce, velké množství známých tváří a hlavně NUDA… (15.08.2020)

To jsem takhle jednou musel večer umývat nádobí a pustil jsem si k tomu televizi, abych si tuto nikterak zábavnou činnost nějak zpestřil. Jaká byla moje radost, když jsem zjistil, že dávají „Akci v Istanbulu“, která podle svého názvu slibovala dramatickou podívanou pro tvrdé chlapy, tedy přesně to, co potřebovala má duše pošramocená vykonáváním oné podřadné práce vhodné leda tak pro ženy. V duchu jsem se smířil s tím, že budu od nádobí často odskakovat, abych shlédl ty časté akční scény. No jo, ale uplynulo deset minut, uplynulo čtvrt hodiny, pak půl, a já jsem nemusel odběhnout ani jednou. Vlastně jednou jo, páč jsem se chtěl přesvědčit, zda mám skutečně puštěnou televizi, neb ten nepřetržitý proud poklidných mono- a dialogů spíše připomínal rozhlasovou hru. No zkrátka jsem poslouchal ty zajímavé debaty a najednou mi přišlo to umývání nádobí jako činnost strašně vzrušující a nedoceněná. Ono se to nezdá, ale je to velice tvůrčí práce – člověk vytvoří ze špinavého čisté, může na odkapávači vytvořit z talířů a příborů všelijaké složité sestavy, stavby, kam se hrabe lego. Když tak člověk loví rukou v zakalené vodě ve dřezu, může si představovat, že je slavný archeolog a se vzrušením čekat, jaký poklad vytáhne… No zkrátka ani nevím, jak ten film nakonec dopadl. (23.05.2013)

Svět špiónů v reálně-socialistickém podání. 1) Tak to zase jednou dali českoslovenští rozvědčíci svým americkým a západoněmeckým protivníkům pěkně na frak. To víte..._____ 2) Důvěrně známá miniaturní hala pražského ruzyňského letiště za socialismu si bez uzardění zahrála svou kolegyni v Istanbulu, honičky (lépe řečeno jízdy autem) se konaly v Rostocku a jinde v NDR, no a do Západního Berlína tehdy pustili jenom kameramana na několik hodin na pár ilustračních záběrů (ty istanbulské vypadají spíše jako převzaté z cestopisného dokumentu). Ušetřilo se a minimalizoval počet možných emigrantů z řad filmového štábu._____ 3) Vskutku hodnotný film. Dá se na něj dívat i dnes. (30.08.2009)