Na miskách vah

Okamžite po nemeckej porážke sa v rámci politickej premeny začali v krajine uplatňovať opatrenia slúžiace na očistenie verejného života od národného socializmu, tzv. denacifikácia. Po Norimberskom procese prebiehala najprísnejšia denacifikácia v americkej okupačnej zóne, kde tak ako v ostatných zónach museli všetci, ktorých sa to týkalo, prejsť previerkami. Aj prípad majora Steva Arnolda a jeho postoj ku Dr. Wilhelmovi Furtwänglerovi jednému z najväčších hudobníkov v Nemecku a dirigentovi Berlínskej filharmónie, je jasným svedectvom a dôkazom krutosti víťazov. Dôsledkom jeho despotického postoja bolo obvinenie z napomáhania nacistickému režimu, vystupovanie v oficiálnej funkcii nacistickej strany a členstvo v Tajnej Rade Pruska. Americkí vyšetrovatelia ho odovzdali civilným orgánom a tu bol akejkoľvek viny zbavený. Aj napriek tomu mu Američania zakázali koncertovať na pôde USA. Na druhej strane Herbert von Krajan (vo filme vystupuje ako malý K), člen nacistickej strany od roku 1933, mal koncertovanie na americkej pôde dovolené. Podľa môjho názoru však film robí viac, než skúma morálne zložitosti pozície Furtwängler a majora Arnolda. Skúma tiež morálnu zložitosť pozície Spojencov a škoda že tento film nemá žiadne pokračovanie v tzv denacifikácii po Vietname, Kórei, Iraku a kdekoľvek inde. (25.08.2016)

Poprvé jsem se dostal v režisérově tvorbě k dílu mimo jeho známou trilogii, ale jeho přednosti se projevily i tady. Výborně vykreslené poválečné Německo (v kterém pochopitelně nikdo nebyl ve Straně) a jeho atmosféra, soundtrack, herecké výkony, dialogové výměny, souboj mezi 2 hlavními nanejvýš charismatickými postavami, vypjaté situace a směrem ke konci čím dál větší gradace, která z pomalu plynoucího filmu udělá skoro nervy drásající drama. To vše by bylo na 4*, ale na plný počet snímek pozvedávají morální otázky pro publikum, a to velmi důležité a nesprávně podceňované, navíc zde nechybí objektivní přítomnost obou pohledů na věc, z nichž si divák může sám vybrat, který je mu bližší. „Toto je má otázka pro všechny Němce: Proč Židé potřebovali v téhle zemi zachránit? Proč, když o tom lidé neměli ani ponětí?“ (22.06.2013)

Taking Sides je o dvou silných osobnostech, kde je Steve Arnold přesvědčený o tom, že umělci jsou stejně zodpovědní jako ostatní smrtelníci za své zločiny v té době, zatímco dirigent Furtwängler oponuje tím, že umění a politika jsou oddělené sféry. Já osobně jsem byla nadšená z hereckých výkonů jak tvrdošíjného a nekompromisního Harveye Kietela, tak Stellana Skargarda, kterému jsem jeho krůpěje potu na tváři opravdu věřila, ale jak to všechno bylo doopravdy............jaká je morální odpovědnost takového člověka v totalitním světě? Abych pravdu řekla, tak jsem měla zvláštní a rozporuplné pocity, když jsem sledovala tenhle duel, kde na mě působil Arnold oproti velmi inteligentnímu umělci dost jednoduše s myslí zastřenou a naprosto uzavřenou. Takže jsem se vůbec nedivila v téhle nepříjemné záležitosti postoji sekretářky Emmy a styčného důstojníka Davida Willse. (21.01.2015)

Také niečo na zamyslenie. Na jednej strane veľa podnetov na premýšľanie a na strane druhej idiotský Keitel, ktorý väčšinu silných myšlienok sparodoval a obrátil na trápnosť. Si stále len omieľal to svoje, všetko zjednodušoval, nepočúval rozumné argumenty a dôvody.... Nuž, ten kto chce odsúdiť , aj odsúdi, aj za cenu, že dotyčný vyzerá ako imbecil. Často sa stáva, vlastne je to pravidlom, že veľmi ľahko sa z utlačovaných stávajú utlačovatelia. Aj tu bolo ukázané, ako bezproblémovo prebrala víťazná strana gestapácke metódy. Keď začal tomu dirigentovi premietať tie zábery z koncentračného tábora trápnosť mi stiahla viečka. Počúvať sa tu oplatilo jedine Stellana Skarsgårda. A hudba samozrejme, jedinečná... škoda, že jej bolo tak málo. Nadpriemer. 75/100 (13.02.2020)

Szabóvy historické (skoro až) fresky jsou všechny tak kvalitní, že kdo dá pět hvězd neprohloupí. Bodování je tu jen proto, aby si je člověk nějak sám utřídil. Já jsem si vybral za favorita "Taking Sides", s českým, poměrně výstižným názvem "Na misce vah". A to hlavně pro to, že prolínání tří hlavních témat (z nichž každé jednotlivé je dostatečně nosné): hudba (především klasická a romantická - nemám ji rád, slyším v ní Heydricha preludujícího na klavíru ve společnosti dam), němectví (v ohnisku své kultury, především hudební) a vina (její přidělování, smývání, odpouštění a trestání). Protože drama Ronalda Harwooda neznám, mohl jsem uvažovat pouze ve filmových dimenzích; z počátku jsem z toho vycítil "wohltemperierte" náznaky otce a syna (Thomas Mann: Doktor Faustus a Klaus Mann: Mefisto), později mě film zaujal bez dalších "postranních" myšlenek. (12.06.2016)