Režie:
J.A. BayonaKamera:
Pedro LuqueHudba:
Michael GiacchinoHrají:
Enzo Vogrincic, Matías Recalt, Agustín Pardella, Rafael Federman, Esteban Bigliardi, Alfonsina Carrocio, Paula Baldini, Rogelio Gracia, Pablo Vierci (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Po havárii letadla v odlehlém srdci jihoamerických And musí pasažéři, kteří se štěstím přežili, spojit síly a spolehnout se jeden na druhého, aby se dostali zase domů. (Netflix)
Videa (4)
Recenze (283)
„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ ()
Tak tohle jsem si k mému překvapení hodně užila. Moc jsem od toho nečekala a trochu jsem se bála 144 minut, ale nakonec jsem to zvládla na jeden zátah a nemohla jsem se od toho odpoutat. Je to ten typ filmu, který ve vás vzbudí spoustu otázek a pochybností, jestli byste na jejich místě udělali to stejné nebo se zachovali jinak. Je to surové, napínavé a dramatické. Ráda se k tomuhle filmu ještě vrátím. ()
Intenzivní a dechberoucí příběh boje o přežití dle skutečných událostí je natolik nosný, že ho s technicky a režijně obstojným zpracováním snad ani nešlo úplně zkazit a zpracovat hůř, než minimálně průměrný film... a tenhle byl pro mě naštěstí vysoce nadprůměrný (starší zpracování jsem neviděl). Na začátku mě sice zaskočilo, že ústřední katastrofa v Sněžném bratrstvu přijde již kolem 13.–14. minuty, aniž bychom dostali trochu představené postavy a s tím i větší příležitost si k nim vytvořit hlubší vztah a s vědomím dvou dalších hodin jsem se obával monotónního utrpení plného chladu, jímž oplývaly zasněžené andské hory. Ale nakonec jsem si to pouto k přeživším trosečníkům začal díky více silným okamžikům úspěšně vytvářet, ve druhé polovině si mě čistá atmosféra prostředí a tísně hodně podmanila, až se mi (vzhledem k pocitu souznění s přežíváním v tak dlouhé pusté zimě) přestávalo tempo vybraných scén zdát dlouhé. Jednou ze sytě naplňujících chvilek bylo pro mě završení putování ve svahu skal, u osvěžujícího potůčku. Za zdařilý nápad považuji krátké asociativní flashbacky, které během dlouhého času mezi ztroskotáním, přibýváním obětí a okamžikem záchrany dělají z vnitřního prožitku až lehce psychedelickou záležitost. V závěrečné dojemné části jsem ocenil, že aspoň v krátkých záblescích mimo obvyklých happyendových záběrů ukáže i relativně méně radostné nadcházející situace (u lékaře, s médiemi), byť klidně bych si nechal toho vyprávět o ústředních postavách ještě víc, ještě dál. [80%] ()
Počas sledovania som mal neustále pocit Déjà vu. Už som tieto udalosti určite niekde videl - aj som s časti tušil čo asi bude nasledovať - ale nedokázal som si spomenúť. Až po dobrých dvoch tretinách snímky sa mi rozsvietila pomyselná žiarovka nad mojou hlavou. Videl totiž staršiu adaptáciu z roku 1993. Prežiť. Kde si zahral Ethan Hawke, a vôbec to nebolo zlé. Táto adaptácia mi však prišla ešte lepšia. Surovejšia, chladnejšia, beznádejnejšia a_______ skutočnejšia? S tým posledným som si nie úplne istý. No minimálne ma šokovala v záberoch kanibalizmu. No pozor - nebolo to samoúčelné. Ide o dobre spracovanú látku - teda podľa môjho vkusu. ()
Velmi realisticky zpracovaná podívaná, v níž nám tvůrci bez sebemenších skrupulí ukazují, co se v oněch osudných dnech odehrávalo. Režisér J.A. Bayona nedělá žádné zbytečné rušivé odbočky, již v začátku nám nabídne nervy drásající okamžiky ztroskotání letu 571, kde vynikne vtahující kamera a dobře známé tóny z pera Michaela Giacchina. Od tohoto momentu, od něhož sledujeme postupný rozklad naděje, následují další výrazné scény, u nichž se slabým povahám možná udělá lehce nevolno. Bohužel, i přes tyto atributy jsem se neubránil dojmu, že celému ději by více slušela kratší stopáž, jelikož v případě olbřímích 140 minut to celé občas působí trestuhodně rozvláčně. Avšak poté nás z děsuplné letargie vysvobodí dokonalé finále, které utahuje šrouby emocí až na samotné maximum. Co tedy dodat na závěr? La sociedad de la nieve je i přes některé neduhy skvěle natočeným mementem Zázraku v Andách, který fascinuje i po desítkách let. Jsem vážně velmi rád, že se tohoto projektu chopil tak schopný tým, přičemž nám doručil realisticky děsivý zážitek, který doslova bere dech. Skvělá práce! (Netflix) ()
Galerie (32)
Zajímavosti (24)
- Fotoaparát, kterým pamětníci pořizují snímky ve filmu, je Olympus Pen (řada EE). Tento fotoaparát pořizuje „půlsnímky“, tedy fotografie na výšku, nikoliv na šířku jako ve filmu. (Johnny.ARN)
- Boli použité tri repliky častí trupu: jedna bola umiestnená v hangári postavenom na parkovisku, ďalšia bola zakopaná v umelej snehovej pokrývke a držala ju hydraulická plošina, ktorá umožňovala pohybovať trupom. Tretia replika bola umiestnená na horskom jazere vo výške 3000 metrov. V hangári bola obrazovka o výške 30 metrov, na ktorej sa zobrazovali snímky Andov z druhej jednotky. Tretia jednotka sa zaoberala náročnejšími zábermi horských oblastí. Všetky tri jednotky malo na starosti približne 300 pracovníkov. (Arsenal83)
- Bayona sa snažil, aby si každý z hercov nadviazal puto s osobou, ktorú hrá, alebo s jeho rodinou. Toto puto sa počas nakrúcania udržiavalo, takže ak mali herci otázky, kedykoľvek mohli kontaktovať postavu alebo jej najbližšiu osobu. Herec Enzo Vogrincic, ktorý hrá Numu Turcattiho, porozprával, ako mu Turcattiho najbližší pomohli so stvárnením postavy: "Boli sme na prehliadke jeho domu, kde žil Numa, a bratia mi na každom mieste rozprávali všetko, čo si o ňom pamätali. Stretol som priateľov Numu, ktorí mi o ňom rozprávali, o svojich zážitkoch, a zistil som, že s každým, s kým som o Numovi hovoril, ho opísal ako výnimočnú osobu. Tieto príbehy mi o ňom poskytli dôležité informácie.“ (Arsenal83)
Reklama