Vij

"Vij je kolosální výtvor prostonárodních představ." A tak začala pohádka o démonu Vijovi z východoslovanské mytologie, která na člověka trochu dýchne Mrazíkovským laděním. A nebo všechny sovětské pohádky mají podobný styl hraní a ladění, jako naše seriály posledních let. Zajímavý děj s malinko pomalejším jeho průběhem z první půlce filmu, kterou trochu zachraňuje postava Choma a i v ní se člověk zasměje a nemohu říct, že bych se nudil. Naštěstí, druhá půle snímek naprosto zachraňuje. "Požehnaný, ó pane. Požehnáni buď, všichni, kdož v tebe věří. A lituji, že v chrámu božím je kouření dýmky zakázáno." Chomova postava více ožívá (a chlastá) a celkově je děj lepší. I když depresivní, zvláštní a ponurou atmosféru má vesnice i nyní. "Jak říká přísloví: Všichni skáčou jak pán píská." a to ve Vijovi doslova, i když se to někomu nelíbí. Posledních 10 filmu je skvělých, vizuálně nádherně hororově pohádkovských a za ty musím 4* prostě dát. "Ke mě vampíři! Ke mě vlkodlaci!" a korunu tomu všemu dává sám Vij. Snímek pomalu končí a osobně jsem rád, že jsem ho mohl shlédnout tuto hororovou pohádku v příjemném originálním znění s titulky. :) (07.04.2013)

Pěkná ukázka toho, jak lze poměrně snadno překonat hranice mezi pohádkou a hororem. V tomto se Vij několikrát doslova vyžívá. Kromě scény s ježibabou ze začátku, se mi nezdálo, že by chtěl jakkoliv děsit, spíš rozesmát účesy a oblbnout divadelními kulisami. Potom však přišli tři noci v kostele a já zůstal jako opařený - Vij nejedenkrát otočí o 180° stupňů (v kontextu dosavadního paběrkování v mezích nevinné opilecké pohádky) a servíruje přehlídku triků, nápadů a strašidelných masek na pozadí souboje šibalského učně pravoslavné církve s mrtvolou. Takto si přestavuji horor pro děti. 75% (25.01.2010)

Ukrajinské pohádkové motivy (nahlížené okem romantické poloviny 19. století v poněkud filozofickém náhledu, viz i Erben, ale nemyslím si, že někdy úplně od věci - rozdíl sakrálního a světského prostoru je dobře postižen) naroubované na sociálně realistickou tematiku upadajícího pravoslavného kléru, který se rozhodně nemohl v intelektuální úrovni s českým katolickým, neřkuli evangelickým ani trochu srovnávat (třebaže si někdo myslí, že jde o antiklerikální propagandu) a mystické záchvaty Gogolovy. Adaptace je více v duchu sovětské pohádkařské školy (viz i loutkové partie Ptuškovy) než toho, jak Rusové tehdy točili třeba Dostojevského či Tolstého. (07.04.2011)

Zápletka je na dlouhometrážní film docela ubohoučká, navíc je film plný symbolů z východoevropské mytologie, kterým tady a teď jen těžko můžeme rozumět. Proto se mi Vij i přes krásnou stopáž 75 minut občas vlekl a dlouho jsem byl odhodlán dát průměrné hodnocení. Ovšem pak přišla tři přenocování v příbytku s mrtvou dívkou a dokonalý závěr v ruském stylu (,,Říkal, že se to opravdu stalo takhle! A nebo vypil příliš vodky...") a hodnocení muselo jít nahoru. Ty tři Chomovy noci (a hlavně ta třetí) je něco tak surrealisticky zábavného, že se vyplatí překonat tu hodinu Mrazíka před nimi. (04.11.2013)

Viy není ani pohádka, ani horror, byť z obojího v sobě má. Jde o démonickou pověst mající blízko k baladě. Vina a trest jsou základem příběhu. Sledujeme osudy studenta, který by měl vzhledem k profesi, na kterou pomýšlí, žít ctnostným a příkladným životem. Místo toho se kurví (dokonce na Zelený čtvrtek), šňupe tabák, kouří a holduje alkoholu. To ještě netuší, že bude vystaven přetěžké zkoušce - postavit se samotnému Ďáblu a jeho armádě! I když má na své straně Boha, jeho vítězství není vůbec jisté... Výtvarné zpracování (odpovídající době) je velmi dobré s obstojnými triky. Kamera nešetří nájezdy, střídáním celku s detailem ani rozličnými optickými efekty. Vrcholem pak jsou démonické orgie během třetí noci v kostele. Upíři, vlkodlaci, démoni, rozličné kreatury, oživlé kostry a Viy. K tomu skvělá hudba v napínavých a strašidelných scénách stupňuje napětí. Osobně se mi velmi líbila pasáž, kdy se hlavní hrdina pokouší utéci přes řeku a k tomu mu hrají zuřivé smyčce, za které by se ani Čelisti nemusely stydět... (04.09.2012)