Červený balónek

Mimořádný barevný a velmi působiví středometrážní film a to především svými poetickými záběry a navíc je takřka celý pojatý v polo-dokumentárním stylu. Malý chlapec Pascal chodí ulicemi Paříže. Jeho stálým průvodcem je veselý červený balónek, který našel při cestě do školy a který se mu vznáší nad hlavou a vzbuzuje tak vždy velkou závist kolemjdoucích lidí. Ti se pokoušejí balónek neustále chytit a stáhnout ho na zem. Místo toho se však na konec všechny balónky nad francouzskou metropolí spojí a vynesou malého chlapce nad hlavami závistivců vysoko nad střechy města až do oblak. Film se tak zalíbil režiséru Tarkovskému že pod jeho iniciačním vlivem natočil hned dva své prvé filmy a to absolventský snímek Válec a housle a Ivanovo dětství. Snímek byl navíc oceněný Zlatou palmou v Cannes jako nejlepší středometrážní film ještě společně s filmem Bílá hříva vše rok 1956. Doporučuji opravdu všem a to bez rozdílu jedná se doopravdy o krásný snímek přesně vystihující všechny ty pojmy co už napsal ve svém příspěvku Tsunami_X . (20.09.2006)

Paríž nedokáže byť v žiadnom filme iná, ako kúzeľná a detská nevinnosť nedokáže byť nikdy nedojímavá. Zároveň však detská zloba dokáže byť riadne zlomyseľná, pretože dieťa ešte nedokáže rozoznať tak úplne otázky mravnosti. Kto niekedy zažil na základnej škole osamelosť a bol aj nebodaj šikanovaný, pre toho sa môže stať Červený balónik mimoriadnym filmom. Najmä svojou symbolickosťou a jej iracionálnym prejavom. Povedal by som že nielen pre Tarkovského bol tento film inšpiračným zdrojom, niektorými prvkami a lyrickosťou pripomenie Tatiho, rozložením mizanscény a spočiatku súbežných činností vo viacerých plánoch najmä Playtime. Alebo možno aj Truffauta vo Vreckovom. (07.10.2014)

Jeden z nejkrásnějších středometrážních filmů, které kdy byly natočeny. Toto dílko zobrazující kontrast jak v barvách, tak především v lidských povahách je mistrovským zobrazením nevinné dětské duše, které se střetává s velkoměstem tváří v tvář a především krásnou ukázkou lásky člověka k dětem. Dnes po letech od vzniku tohoto klenotu máme jedinečnou možnost vidět zakonzervovaný svět a vzhled tehdejší Paříže. Města tehdy ještě neokupovaného turisty. Přestože film chvílemi skutrečně působí jako němý svým významem a dopadem na diváká promlouvá každým filmovým záběrem. Červený balónek se stal pro Tarkovského nedostižným ideálem a jen díky tomu se režisér rozhodl natočit Ivanovo dětství jako poctu svému vzoru. Albert Lamorisse byl za svůj počit oceněn oscarem za původní scénář, roli malého Pascala ve skutečnosti zahrál jeho vlastní syn. (05.03.2009)

Balónky miluju! Jsou to fajn kámoši, když vám není do zpěvu. Někdy je prostě ku prospěchu věci, když si jeden koupíte a následně ho vypustíte. Nějakým záhadným způsobem odletí i moje problémy! Já říkám, že kdyby nebyly, byl by svět o poznání smutnější a to pak stojí za velký kulový. Le Ballon rouge využívá mou náklonnost k nim a taky, že mě pěkně trhá. Je to nejpoetičtější věc, jakou si dovedete představit. Rozpaluje mě do běla, ale zároveň zaleje neidentifikovatelným horkem. Ty obrazy nedostanete z paměti jen tak. Chlapec letící s desítkami balónků nad Paříží, není prvoplánový a snažící se bejt "cool", je to nadpozemský vyjádření svobody. Do háje, mluvím jako blázen. Neuvěřitelně působivé! (22.11.2009)

Snaží-li se člověk popsat něco natolik poetckého, obvykle narazí a problém nepopsatelnosti. I kdybych se pokusil popsat veškeré pocity, které ve mě film vyvolal, nepodařilo by se mi v nikom z vás ani vykreslit, ani podtrhnout jeho genialitu a brilantnost. Jako malý kluk jsem měl knihu, která obsahovala prakticky jen screenshoty z tohoto filmu a text popisující děj, napsaný velkými písmenky. Doteď si živě pamatuji ten magický efekt, který mi přivodilo její otevření a pohled na první z poskytnutých scenérií, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný moment s tímto filmem. Hned, co jsem trochu povyrostl a začal sbírat filmy, snažil jsem se marně sehnat i tento - povedlo se to až po několika letech a já i teď vidím, jak ho přebírám a trávím zbytek pracovního dne v nedočkavosti, jak ho doma zasouvám do mechaniky a po vší té době ho pouštím. Pamatuji si, jaké bylo počasí a jak voněl vzduch, když jsem se na něj koukal s přítelkyní a jsem si jistý, že tenhle film bude mezi několika málo věcmi, co se mi před očima promítnou než zemřu a že mne všechny tyhle vzpomínky na něj budou těšit po celý zbytek života - a to je něco, za co je "jen" dát pět hvězdiček doopravdy málo. (12.08.2005)