Divá Bára

Zvláštní, že česká kinematografie dokázala být v 50.letech tak světová. Divá Bára, krásná adaptace na román od B. Němcové. Po mnoha úspěších tohoto filmu, můžeme být hrdí, že V. Čech do hlavní role obsadil mladičkou Vlastu Fialovou, pro kterou to byl první rozjezdový film, před její zlatou érou v českém filmu. Za roli Divé Báry byla v Japonsku Fialová oceněna herečkou roku. (24.04.2011)

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Vlasta Fialová a její kozy, Vlasta Fialová a její boky, Vlasta Fialová a její nohy, Vlasta Fialová a její obličej a zase ta Fialová. Jo, a ještě trošku starých hřbitovů, křížů a dostavníků. Ale ten děj fakt slabý. Přitom to tak dobře začalo. Hororový úvod doprovázený strašnou bouří, která kácí stromy. Při bouřce do jedné dřevěné chajdy v lese zavítá stařena, strom spadne vedle domu, rozbije okno a v tom se narodí Bára. Jenže to je tak všecko zajímavé po dějové stránce. Ono to co se četlo v 19. století už neláká ve filmu v 21. století. K tomu je film hodně poupravený od samotné povídky. Chybí asi první třetina povídky, kdy Bára s Eliškou byly děvčata. Nejvíce je poupravený konec v márnici. [2826. hodnocení, 82. komentář, 76%] (25.01.2020)

Takhle nějak má vypadat zpracování povídky Boženy Němcové. Když jsme na střední probírali Boženu Němcovou a její povídky, hned jsem si představila Báru v podání Vlasty Fialové. Člověk by ani nevěřil, že filmu už je půl století, ten čas tak nemilosrdně letí. Musím připomenout i pár krásných záběrů na šumavskou přírodu. Filmaři si uměli vybrat zajímavé lokace. (04.12.2008)

Božena Němcová po holywoodsku. Původní povídka je hodně zdramatizovaná a zromantizovaná. Jen už ta Bára - sluší jí to náramně (v povídce to žádná krasavice není), ale ty umně kadeřníkem zvlněné vlasy jsou u prostého dítka přírody zrovna tak přirozené jako hladce oholená tvář u filmových Tarzanů. Leč scéna noční koupele v lesním jezírku je tak krásným mixem hororu a erotiky, že našinec přestane hledat mouchy. Je s podivem, že postava faráře je tu ještě vylíčena sympaticky, to snad něco cenzuře uteklo. (12.12.2010)