Svatá

Hloupý a přizdisráčký český film, který jednak dramaticky nefunguje a druhak je mi protivný svým provedením i vyzněním. Nevím, jestli nebyl napsán dobrý scénář anebo jestli původně tomu tak bylo, avšak byl také tolikrát přepsán a upraven, až se vlastně rozmělnil a rozsypal do stavu, který je nabízem divákům jako něco, co si zaslouží jejich pozornost. Nejzajímavější je, jak je k celé látce přistoupeno a co z toho vylezlo... Film je inspirován příběhem ženy, která ze sebe dělala obět gulagu z podmětu vidiny finančního obohacení, k němuž ale po odhalení nedošlo, avšak zde je přetransformován do příběhu ženy, která lži šířila z dobrých důvodů (prý aby se nezapomnělo), ale finanční reparaci dostala a novinářka z Reflexu, která její blamáž odhalila, to po odhalení rovněž zamlčela, protože uznala, že toto pochybné jednání reálně má pozitivní dopad (úhel konsekvenciální etiky). Tím je vytvářen obraz nedůvěryhodné novinařině, čož je zvláštní perspektiva od ČT. Protože mám ponětí o tom, jak novinařina funguje a v jakém je novinařina stavu, tak nehodlám přistoupit na to, že by jí to prošlo - že by po tom nikdo neskočil, že by všichni kryly její lži, že by novinářka, která to vyšetřila a zamlčela nedostala padáka. Navíc se mi těžko věří v dobré altruistické úmysly báby-protagonistky, když ji hraje Bohdalová (dovolte mi si odplivout). Mám ale rád momenty, když se stírají hranice mezi postavou a hercem. Jiřinka zde totiž pronese: “Lepší vyžraná kurva než mrtvý hrdina.” To se mi zdá být jejím životním mottem. Její 93 let a na začátku její postava pronese: "Ještě dnes když vidím díru v zemi, rozklepou se mi kolena," čímž Jiřinka skrze postavu vysvětluje, proč se ještě neuráčila padnout do hrobu. Krom toho je zde taková vztahová linka mezi matkou a dcerou, která je velmi plytká a dramaticky nefunkční. (09.06.2024)

Co jsou platné velmi dobré herecké výkony, které Jiřina Bohdalová a Lenka Vlasáková rozhodně předvádějí, když je zápletka někdy od poloviny nevěrohodná a pointa vyloženě směšná. Ve spoustě věcí se dají hledat paralely s veřejným vystupováním nejen Jiřiny Bohdalové, ale i Jiřího Stracha, ovšem za to mi Svatá nestojí. Škoda, vypadalo to nadějně. (25.05.2024)

" Říkejte si, co chcete a je jedno, ze které strany plotu."povídá paní Térové redaktorka. Tak to je jeden z pohledů na příběh inspirovaný kauzou Věry Sosnarové. Nemůžu s ním souhlasit, jedno to není, lež je lež, jak píše uživatelka 1Frida2. Ale je dobře, že se natočením filmu  téma otevřelo, že se dostalo k více lidem, kteří teď nad ním mohou uvažovat. Mi se v tom filmu hodně líbilo, jak byl podán vztah obou hlavních představitelek, matky a dcery, působilo to na mě věrohodně.Tady jsem se rozhodně oklamána necítila. Když se vrátím ještě k příběhu samotné Věry Sosnarové, docela ráda bych viděla film, ve kterém by byl hlavní postavou historik Adam Hradílek, člověk, jehož otec skutečně gulagem prošel. Tedy příběh o tom, jak Adam postupoval při svém pátrání, kdy začal objevovat rozpory ve vyprávění paní Sosnarové. Předpokládám, že si prošel taky odsudky a nesouhlasem za to, že rýpe do něčeho, či někoho, co se svatým tváří být. (22.05.2024)

Námět ne zrovna nový,, herecky úctyhodné, zvládnutý, režijně dobře odvedený. Jen si nejsem jistý, jestli by dcera tak mravně na výši, jak se prezentuje, opustila devadesátiletou, občas dost opilou matku samotnou v domě napospas náhodě. A jestli je od scénáristy slušné vehnat postavy do eticky zdánlivě neřešitělného postavení a závěr nechat bez pokusu o  své řešení. (20.05.2024)

Podnětný a zajímavý kousek, navíc podpořený důstojnými hereckými výkony. Ale tu kontroverzi vnímám. Se lží pochopitelně nesouhlasím, ale coby úvaha a zamyšlení ve filmu ten námět obstojí. Jinými slovy, nemohu souznít s protagonistkou, ale to ani s mafiány v mafiánských filmech. Můžeme si tedy vybrat, zda ji vnímat jako kladnou či zápornou osobnost. A lhát se samozřejmě nemá. 70 % (22.05.2024)