Moje nová tvář

Moje hodnocení asi nemůže být úplně objektivní, protože Martinu jsem osobně poznal dávno předtím než se její život vlivem jedné odporné (ne)lidské zrůdy navždy změnil. I tak ale věřím, že časosběrný dokument Jarmily Štukové bude velkou emocionální bombou pro většinu diváků, kteří ho uvidí. Martinin příběh je totiž tak ohromně silný, inspirativní a plný naděje, že si nedokážu moc reálně představit, že by ho někdo dokázal odkoukat a přitom ho nijak citově nezasáhl. Martina je nesmírně milý a sympatický člověk s obdivuhodnou vnitřní silou, a všechno (zlé i dobré), co si v posledních letech prožila, si budete moci díky dobře vybranému a sestříhanému materiálu prožít spolu s ní (kdo u finální scény neuroní ani slzu, nemá podle mě srdce). Přitom je to velmi věcná a střídmá observace, žádné misery porn, které by chtělo publikum lacině dojímat (což by přitom vzhledem k tématu šlo velice snadno). (23.10.2023)

S citem a empatií natočený časosběrný dokument o ženě, která navzdory všem fyzickým i psychickým potížím začíná žít svůj nový život. Úplně netuším, jaký byl vlastně autorský záměr, ale ty potenciálně nejzajímavější situace tu zabírají velmi málo prostoru. A nakonec přijde nečekaný pohádkový happy-end, který mi k tomu už vůbec nepasoval. Ale i tak rozhodně stojí za vidění. (02.05.2024)

Na úvod stojí za to zmínit, že je to vizuálně a hudebně (Katarzia) příjemně inovativní zážitek a v kině bude mít nepochybně o to silnější emoční dopad - byla by škoda čekat na screening na ČT Art někdy v deset večer. Vedle toho jsem si pár dnů zpátky připomínal Gondryho "Eternal Sunshine of Spotless Mind" a trefilo se to přesně do téhle audiovizuální emoce - to je kompliment. Jinak plynule sestříhaný film, který asi spíše než původní představa tvůrců, nabíjel více sám život Martiny, jak plynul v těch deseti letech od začátku natáčení. Psanému scénáři a hranému filmu bych některé pozitivní okamžiky v Martinině životě snad ani nevěřil, a to jí je samozřejmě všechny do puntíku přeju. O to víc divák žasne, s čím vším se dovedla popasovat - ne vyrovnat, ale posunout mnohem dál. V tom je film skutečně motivační. Viděno na setkání organizátorů festivalu Jeden svět i s komentářem produkční Maji Hamplové, která do pozitivního obrázku taky přidala svůj dílek. Dokument by měl být součástí distribuce i Jednoho světa. Martina tam v jednom svém vstupu nechá zaznít svoje hluboké emoce. "Je to někdy kurva těžký. Já jsem si to nevybrala, já to nechci." Ponechal jsem si s dovolením tu větu. Platí. Na Jednom světě. V životě. Všude. A když tohle člověk ví, žije s tím, umí se s tím srovnat a ještě z toho vyždímat pozitivní rozměr, tak je frajer. V případě Martiny frajerka. Obrovský obdiv, respekt a poděkování za dobrou práci všem, co se podíleli. Těším se na promítání v Ostravě na jaře, snad i s Martinou :) (27.11.2023)

Těžko hodnotit dokument, když je ten příběh tak silný, že přebije a pohltí vše ostatní. Zmínil bych jen to, že jedna věc je ztráta zraku a poleptání kyselinou a druhá všechny důsledky, potíže a útrapy, které tato skutečnost přináší. Bez ohledu na film působí Martina velice mile a sympaticky a těch pět hvězdiček si zaslouží. (01.05.2024)

No je to síla. O případu jsem se dozvěděl už kdysi z dokumentárního seriálu Legendy kriminalistiky, kde se jedna z epizod tomuto případu věnuje. Když si Martina sundá brýle, tak pro lidi, kteří tyto věci špatně snáší, to může být náročný. Vůbec si nemyslím, že tohle vzniklo z důvodu nějakého soucitu, i když je to jakkoli šokující. Příběh o zcela obyčejné dívce, které se jednoho dne převrátí život vzhůru nohama. A aby se dokázala dostat zpátky na nějaký svůj pomyslný vrchol a zpět do života, bude muset ujít dlouhou cestu. Ta je plná úskalí, bolesti, špatných zpráv, ale má v sobě i jiskru naděje a...možná i šťastný konec ? Na tuto otázku zná odpověď jen a pouze Martina. Prostě jen inspirující snímek, z kterého si snad každý dokáže vzít alespoň malý střípek. O to je smutnější, co tady někteří dokáží v komentech vyplodit. A snad jejímu ex taky někdo pořádně upravil v lochu obličej. (01.05.2024)