Zvoník u Matky Boží

To, že se snímek absolutně nedrží předlohy, ignoruji.... (Je to Disney.) Poměrně temný animovaný film, který má skvělého záporáka (a u něho obzvlášť chválím český dabing), myšlenky jsou předávány sice přímočaře a jasně, ale to je účel pohádek... A co tady předvádí Alan Menken s chorály a hudbou celkově, je pro mě do jisté míry geniální... Sice asi ne tolik chytlavé tracky jako v Beauty and the Beast nebo Pocahontas, nicméně velmi atmosférické, jak songy, tak score... (a to jsem je slyšel dabované). Alan se pro Disneyho narodil a my můžeme jenom děkovat... ;-) (29.01.2015)

Rozhodně ne nejlepší, ale nejvíc fascinující film devadesátkové renesance Disneyho. Obrovské ambice při výběru kanonické předlohy se mísí s megalomansky komplexní animací a témata knihy (v první řadě potlačené sexuální pudy + samozřejmě architektura) se mísí s transformací příběhu během let (práva menšin + melodrama) a dětskou pohádkou opatřenou příslušným filtrem, takže může pár vteřin dělit vtipy o prdění od hrůzyplného chorálu o upalování cikánek, co nechtějí mít sex. Ambiciózní exces nerozumu a odmítnutí vlastních limitací, kde se disneyovský kýč (kde musí každý přežít a dojít naplnění) a romantická tragédie (kde musí všichni co nejděsivěji pojít) rvou bez naděje na vítězství kohokoliv. Umím si představit dát tomu mišmaši odpad i pět hvězd, ale jak říkám, jsem v první řadě fascinovaný tím, o co se Disney pokusil, a zaujatý způsobem, jakým selhal. V dnešní době sázek na jistotu a objektivně nenapadnutelných rozhodnutí je demonstrace odvahy a arogance producentů před třiceti lety dost osvěžující. (03.04.2019)

Celovečerní filmy ze studia Disney zažily v 90. letech spoustu změn oproti těm starším, klasickým pohádkám typu Sněhurka, Popelka, 101 dalmatinů atd. Tou podle mě hlavní změnou je pro 90. léta typická rovná linka, kterou vidíme především na postavách. Dříve byli obličeje postav krásně kulaté, teď jsou takové rovné či šikmé až ostré. To jsme mohli poprvé vysledovat u ALADINA z roku 1992. Dále tento styl následoval u POCAHONTAS, HERCULESA a právě u ZVONÍKA U MATKY BOŽÍ. Mě osobně se tahle animace nelíbí, ta starší byla hezčí, taková malebnější. Ačkoliv u Zvoníka mi to vadí nejméně. Jelikož zde si dali animátoři hodně záležet na zpracování chrámu Notre Dame a celkové středověké Paříže, což se jim skutečně povedlo. Notre Dame od společnosti Disney je prostě úchvatný. Tou druhou hlavní změnou, že už chybí desítky zpívajících, roztančených zvířátek, které byli neodmyslitelné nejen u celovečerních filmů Disneyho. Tady je už jen pár oživlých chrličů na římsách katedrály a sem tam nějaký ten ptáček. Co ale rozhodně se musí zmínit, tak upravený děj od literární předlohy Victora Huga a také jakékoliv jiné filmové verze. Jistě je upravený kvůli tomu, aby ve filmu pro děti nebyla vražda. Frolo proto po ní netouží jako muž po ženě, a tak tento důležitý zásah musí být nějak nahrazen. Proto je Esmeralda nesnášena Frolem z důvodu, že je pouhopouhá cigánka a on využije chvíle, když kýchne a z ohně vyletí růžový mrak, aby ji obvinil z čarodějnictví. Další změnou je zachránění Esmeraldy Quasimodem z popraviště na lanu, a to až v samotném závěru filmu, po kterém se strhne obrovská vřava před katedrálou. Vylití sudu s vařícím olovem překvapivě nechybí. A ačkoliv byla na začátku vynechána vražda, Frodo končí podobně jako čarodějnice v klasické verzi Sněhurky... Film jsem viděl necelý týden po požáru Notre Dame 15. dubna 2019. [4484. hodnocení, 100. komentář, 73%] (22.04.2019)

Přiznám se hned z kraje, že Disneyovky až na výjimky (Kráska a zvíře, Lví král) vůbec nemusím a hlavním problémem u mě jsou ty jejich strašný písničky, co ve většině případů někdo napsal na koleni během přestávky v natáčení a ony pak tyhle "skvosty" zabírají půlku filmu. Ovšem tady, nechápu jak je to možný, mi některý přišly i docela snesitelný (ta úplně první například). Ty nesnesitelný prostě přetáčím, jedině tak se to dá vydržet. Kupodivu mi ani nevadilo, že z celýho Zvoníka zbyl příběh - "jsem škaredý/divný, proč mě lidi nemají rádi?" - s vývojem - "hlavní je, že máš dobré srdce, hurá, tak už mě mají rádi!". Prakticky každá Disneyovka stojí na podobně primitivní premise. Co mě tu hodně příjemně překvapilo bylo omezení stupidních roztomilých zvířátek na jednu kozu, která sice přeprala pár vojáků, ale jinak jí zas tak nevyužívali. Pak taky trojička chrličů mi přišla poměrně zábavná a postavy jsou tady celkem dobře ztvárněný (mnohem líp, než v nedomrlý Pocahontas), například hlavní Krasoň je sice blonďák, ale není tak ostřesnej a párkrát má vtipnou repliku. Takže u mě spokojenost. A ještě něco. Štěbetající ptáček je tu jenom jeden, a to ještě odletí hned v úvodu! Za to tu čtvrtou *! (03.04.2012)

Aj keď sa Disney štúdio samozrejme muselo zriecť tragickosti Hugovho románu, predsa len natočilo dospeláckejšiu disneyovku, ako by sa dalo čakať. Príjemný temný look, nekompromisný záporák a určité neinfantilné vychytávky. Do toho nespočítateľné množstvo piesní, už tradičné komické vedľajšie postavičky a záverečné dojáky robia z tohoto mixu dielo nemalých kvalít. (26.11.2014)