Pod střechami Paříže

Určitě jsem rád, že jsem viděl první francouzský zvukový film (i když on úplně zvukový vlastně není) a to nejen v rámci rozšiřování obzorů o tvorbě Reného Claira, režiséra ovlivňujícího řadu jiných (jen z českých jmen se k němu opakovaně hlásily Oldřich Lipský, Jiří Menzel nebo Václav Vorlíček). Dobová atmosféra předměstí Paříže spolu s prostředím pařížských „Pepíků“ a místní galérky určitě okouzlí nejednoho diváka. Možná i natolik, že filmu odpustí nepříliš propracovanou zápletku. Způsob propojení milostného příběhu s jemným humorem určitě ovlivnil i Françoise Truffauta, i když ten nemohl Clairovi přijít na jméno. Jen je škoda, že střídání zvukových pasáží s němými občas podrobuje divákovu pozornost zkouškám. O rok mladší, již plně zvukový Milión, tím již trpí méně. Více zde. (20.06.2021)

5/10 Podle meho odhadu tak asi 30% zvukovy film - podobne jak se predelavala Tonka Sibenice. Tady jsou postynchrony ale vymakanejsi - teda kdyz se zpiva, coz se deje k velke neradosti jednoho pana ve filmu i me, skoro porad. Pribeh z chudinske ctvrti hlavni francouzske dediny pripomene jak Romea a Julii, tak predznamenava noir filmy. Divatelne, ale naivni. (20.01.2009)

René Clair půvabným způsobem vypráví hravý příběh odehrávající se pod střechami pařížských domů - v hospůdkách, mansardách i na uliících. Mezi dva stále se haštěřící kamarády se připlete atraktivní Pola. Pod střechami Paříže je jeden z prvních zvukových francouzských filmů. Ve filmu se mluví ale jen částečně, ve většině scén si Clair vystačil jen s řečí těla a kamery. Zvuk používá na svou dobu značně sofistikovaným způsobem a nejen jako technologickou novinku bez většího zamyšlení... (18.05.2006)

Jednoduchý snímek o dvou kamarádech, kteří se oba zamilují do stejné rumunské dívky Poly, má ještě hodně z němé éry, kdy na jedné straně je tu plno písniček, na druhou stranu je tu zase minimum dialogů. Vizuální stránka přináší Paříž, jak si jí člověk představí že by měla vypadat ve 30. letech včetně malých gaunerů a pouličních frajerů. (13.08.2024)

„Nic se nebojte.“ – „Já se nebojím!“ – „Když se nebojíte, tak se svlečte.“ Přelétavý rumunský holky nebrat! Pod střechami Paříže je milá jednohubka, po většinu času příjemná, pohodová, úsměvná, atmosférická, plná zpěvu a vůbec hudby (ta se tu často používá i pro „skrytí“ některých dialogů, kterých tu opravdu není mnoho). Nechybí zde také střet opravdového přátelství a lásky, krimi zápletka, několik zábavných scén (např. konverzace přes postel, féroví lotři nabízející nože, zabavování osobních věcí na policii) a pro mě nečekaně hořkosladký (či smířlivý?) konec. Vidím to na slušné 4*. (11.05.2015)