Podpis čtyř
The Sign of Four
Sherlock Holmes: Podpis štyroch
Obsahy(1)
Dveře zamčené zevnitř, okna zavřená na petlici, krbová mříž příliš malá, než aby se jí kdokoli protáhl, za stolem mrtvý muž v podivně ztuhlé pozici, napovídající požití nějakého účinného jedu – a zmizení klenotů obrovské ceny. Sherlock Holmes už za svůj život rozluštil nejednu záhadu, ta, před kterou jej osud postavil nyní, však skutečně vypadá neřešitelně. Normální smrtelník by to nepochybně vzdal. Holmes se však odjakživa řídí zásadou, že vyloučí-li se nemožné, to, co zůstane – byť to vypadá šíleně – musí být pravda. A k odhalení pravdy je Holmes ochoten použít jakýkoliv způsob. Třeba i zaměstnání svého netradičního příležitostného pomocného sboru. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Pamatuji, jak jsme na tom byli s bratrem jako děti v kině a měli oči navrch hlavy. Je až s podivem, jak tenhle film zestárl. Ne, že by byl špatný, ale nějak z něho vyprchalo to tajemno a atmosféra, která nás tenkrát tlačila do sedadel. Sice budu mít už asi navždy spojeného Sherlocka s Jeremy Brettem a Watsona s Edwardem Hardwickem, ale víc jak průměr tomuto televiznímu filmu dát nemůžu a také trochu žasnu, jak málo stačilo v socialistickém kině, aby byl člověk paf... ()
Velmi přesné zpracování teprve druhého Doylova románu s Holmesem. Kromě tradičního Bretta baví Ronald Lacey v roli bratrů Sholtových a také Jamesův Jones. Na té epizodě mám nejraději to prostředí Temže a "honičku" na parních člunech. V románu si Watson Mary vzal a ačkoli je to tady zamlčené, v televizním zpracování je náhlé vzplanutí citů starého mládence zcela pochopitelné. ()
Podpis štyroch - je jeden z mojich najobľúbenejších príbehov pána Holmesa. Pamätám si , keď som ho čítal po prvý krát , mal som asi osem rokov. Dosť som to prežíval. Tento televízny film sa mi páčil. Má dobrú atmosféru , ktorá vystihuje to čo som si predstavoval , keď som tento príbeh čítal. 80%... ()
Poměrně originální ztvárnění Sherlocka Holmese ... v příběhu, který se pokouší napodobit slavného detektiva, když svou vlastní originalitu po celou stopáž neúnavně hledá - bohužel na rozdíl od něho není zcela úspěšný. Navíc ve finále maličko ztrácí tempo a stává se snad až příliš popisným. Přesto si solidní 3* zaslouží. ()
Staromilská adaptace Doylovy předlohy, která má všechny klady i zápory psaných příběhů slavného detektiva. Nevím, jestli jsem někdy viděl tak dokonalé filmové adaptace literárního díla, jako jsou s herci Jeremy Brettem a Edwardem Hardwickem. Dokonce i ta příšerná ponižující maska liliputského Aborigince kdesi z „Andamanských“ ostrovů přesně sedí do britské koloniální nadřazenosti, které se nevyhnula většina britských tvůrců. Doyle, či dokonce Tolkien ji v sobě má, možná jen u Chestertona nebo Dickense ji necítím. V této nadřazenosti vyrůstali a byli vychováváni, a pokud si ji vůbec uvědomovali, považovali ji za ctnost a národní hrdost. Když Sherlock poprvé spatří příslušníka podřadného domorodého kmene, zhnusené odvrátí zrak se slovy „jaká odporná zrůda“. Černošská obličejová maska, kterou pravděpodobně naplácali na bělošského liliputského herce, je vážně odporná. Takže i tuto část novely adaptovali filmaři věrně předloze. Pozor následují spoilery! Chudák Aboriginec musel samozřejmě zemřít potupnou smrtí a hlavní strůjce celého zločinu Jonathan Small, britský gentleman, je na konci vylíčen jako téměř kladná postava. Prostě byl ve špatnou dobu na špatném místě a navíc musel dodržet slovo, které dal. Za to, že kvůli pokladu, který s kumpány ukradl, museli kolem něj umírat, neviní lidé, on nemůže, zachoval se totiž čestně jako pravý Brit. Jaksi už zapomněl, že jeho motivací celou dobu byla jen pomsta a zbohatnutí, ty si ovšem ospravedlňoval, tím, že bojuje za spravedlnost. A on sám přece nezabíjel, zabíjeli jeho indičtí komplicové a jeho černošský sluha. Když už věděl, že ho policie chytne, všechny své zločiny vykoupil, tím, že poklad obrovské ceny vysypal do Temže, aby ho už nikdy nikdo nenašel. Sherlock za tichého souhlasu britské policie jen uznale přikyvuje, a dokonce i slečna Mary Morstanová, která kvůli němu přišla o otce, ho chválí, jak se správně zachoval, protože ten poklad byl evidentně prokletý, když kvůli němu umřelo tolik lidí. :) Schyluje se ke konci. Malý John jde sice do vězení, avšak se vztyčenou hlavou jako čestný a morální křesťan. Odchází hrdě do vězení a policejní komisař se mu pokloní, ustoupí, aby mohl odejít ze scény sám a ještě ho pochválí, jak dobře umí chodit s dřevěnou protézou. Vždyť chudák přišel v mládí o nohu ve službách britské armády v Indických koloniích. Možná je to geniální parodie na britskou povahu, ale víc se kloním k názoru, že si to Doyle neuvědomuje, stejně tak filmaři, kteří dílo adaptovali. Za tuto „britskou národní hrdost a gentlemanství“, se v historii skryla spousta loupeží, vražd a genocid. Vím o několika opravdu odporných a bolavých událostech, které Angličani způsobili ve Skotsku a v koloniích určitě nezůstali pozadu. To jsem se ale rozohnil proti Angličanům. Co!?. Netušil jsem, kam mě úvaha nad tímto jednoduchým kriminálním příběhem se zamotanou zápletkou přivede. ()
Reklama