Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Pro část mojí technokratické duše je to čistá rozkoš. Všechno, co jsem napsal o filmu Mamoru Oshiiho Kôkaku kidôtai, platí bezezbytku i o tomhle kyberpunkovém arcidíle. Nemám k němu výhrady a pokud jsem při jeho sledování na nějaké ty nedostatky nebo drobné nesrovnalosti narazil, okamžitě jsem na ně zase zapomněl. (02.01.2009)

Perfektni cyberpunkovy serial. Jednak je tu hlavni dejova linie (jedna pro kazdou ze dvou sezon) a druhak samostane dily ktere v mnohem pripomenou SF povidky od autoru jako Asimov, P.K. Dick atd. Priznivci klasicke SF nebudou sklamani a fanousci "vaznych" serialu take ne. Pojetim a Atmosferou tak trochu jina zalezitost nez vetsina anime - je to takove civilni a nedockame se zadnych zuricich emoci, jedina ulitba pro anime typicka sou asi "legracni" robutci Tachikomi, ale nijak se to s nimy neprehani. Obcas trochu filozofujici ale tentokrat to beru. Pohled do budoucnosti ktery se nevyhyba drobnostem ani vaznym tematum. PS: Yoko Kanno a Steve Conte se zase jednou nasli. See the world that is.. not so far from now.. (10.02.2010)

Stand Alone Complex na člověka, který první zkoukne oba filmy vybafne mírně odlišným stylem, dalo by se říct, že "lidštějším" (mírně goofy vzhledem k zápletce, ale jiné slovo mě nenapadlo, sry). SAC se skládá ze dvou sezón, kde každá sezóna se točí ohledně jednoho velkého případu...ale epizodky, které se odehrávají mimo tyto větší "linky" jsou někdy nemálo hřejivé, hlavně se mi líbily díly, které nakousávaly minulost jednotlivých postav (škoda, že z 52 dílů, byly jen 3....jedním z těch kousků je i 10.díl první sezóny a je moc moc mňami, super atmosféra, parádní hudba atd..). Po každé sérii tu jsou ještě OVA (jsou 2...to jen tak, kdyby někdo nevěděl nebo neuměl počítat nebo byl naprostý idiot;)...po první sérii tu je OVA s názvem Laughing Man, která se snaží shrnou hlavní zápletku do necelých 3 hodin...takže nedoporučuju koukat první na OVA a až potom na seriál, člověk je pak mírně ztracen....po druhé sérii tu je OVA s názvem Individual Eleven (stejné schéma). GitS je jeden z těch seriálů, který v druhé sezóně mírně mění styl...je to více temnější a taky postavené na akci...bodejť, když je Japonsko na pokraji občanské války ;)...tento styl mi nemálo vyhovuje (viz. Black Lagoon) a kyberpuňk jakbysmet + parádní OST....takže nemůžu jinak, než za 5. (08.06.2007)

Animovanému seriálu se musí nechat, že má koule podobně jako první film, který byl podle mangy natočen. Nejde jen o to, že seriál je cool a místy docela sexy, jde o to, že je to akční, ale sem tam poměrně zásadně vyvěrají na povrch i trochu drsnější, temnější a závažnější témata. Anime má pořád co říct a tenhle tým funguje. (26.10.2017)

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)