Americká fikce

(6/10). American Fiction bych zařadil mezi filmy, které jsem si pustil pouze z principu. Tento snímek byl totiž nominovaný na Oscara v hlavní kategorii, takže mi moje tradice zhlédnout všechny filmy z této kategorie před začátkem ceremoniálu nedovolila tento snímek vynechat. Občas tohoto rozhodnutí lituju, protože bych tento v mých očích nezajímavý snímek mohl vynechat. Očekávaní byla na bodu mrazu a s prvními minutami jsem opravdu proklínal Akademii za to, že tento snímek vybrali a já se na něj teď musím koukat. S přibývajícími minutami se však naštěstí začalo blýskat na lepší časy a snímek se mi začal pomalinku zavrtávat pod kůži. Bylo to hlavně kvůli nepředvídatelnému ději, který mě dokázal udržovat neustále v pozoru. Zvraty, které přišly opravdu nečekaně mě dokázaly zaháčkovat a já jsem začínal přistupovat na hru debutujícího režiséra. Svůj podíl na tom měl samozřejmě i představitel hlavní role Jeffrey Wright, který z mé strany nepatří mezi nejvyhledávanější herce, ale tato poloha mu sedla. Snímek hodně zvedala romantická linka, která byla sice lehce na pozadí, ale pro mě se stala středobodem tohoto snímku. Téma černošského etnika je docela častým tématem oscarových snímků, takže se vůbec nedivím, že tam i letos jeden musel z povinnosti být. Snímek krásně ukazuje, jak je dnešní společnost (hlavně ve Spojených státech) nastavená a že bílé části populace stačí pouze to, aby si odškrtli potřebná políčka ve vlastním seznamu a příjemný pocit zadostiučinění je na světě. Chápal jsem motivace postav, ale co mi dosti zvedlo mandle byl samotný konec. Chápu, že se snímek snaží být nekonvenční a závěr je toho jasným důkazem. Mi osobně tento typ konce vůbec nesedl a naopak zanechal v ústech nepříjemnou pachuť. "I'm happy you're not white. -  Me too." (01.03.2024)

American Fiction podľa môjho skromného názoru by vôbec nemal byť zaradený do kategórie TOP 10 najlepších oskarových filmov. Za najväčšie pozitívum považujem scenár, napísané je to dobre, zahrané tiež, no mohlo to fungovať viac ako komédia. Možno by to celé lepšie vyniklo ako divadelná hra, keďže American Fiction je vlastne o dialógoch. Oceňujem aj nepredvídateľnosť filmu, niektoré scénky sú maximálne nečakané a značne dramatické, kým ďalšie vyznejú až absurdne (pseudonym a celý príbeh okolo toho ako aj názov knihy a jeho schválenie). Humor tu samozrejme je, ale väčšina vtipných a niekedy aj nevtipných dialógov sa týka rasových stereotypov. Hlavný hrdina je istým spôsobom niečo ako černošský Birdman, aspoň mne tak pripadal. Sterling K. Brown je druhý dôvod, prečo som si tento film pozrela, no hlavne som chcela vedieť, či tu bola nominácia udelená právom alebo len kvôli diverzite. Film sa mi páčil asi tak ako Monkovi jeho vlastný bestseller. Prevažne to bola NUDA a preto len 2* prípadne 2 a pol* (pozreté 08.02.2024). (09.02.2024)

Film o pokrytectví bílých intelektuálů, který budou milovat zejména bílí intelektuálové... Oproti traileru to byla mnohem méně komedie a mnohem více osobní příběh o muži, který je vám sympatický jen proto, že s ním nemusíte denně jednat. O arogantním spisovateli, který si v jakékoli místnosti myslí, že je v ní jediný dospělý.  O intelektuálovi, který strávil prvních 50 let svého života ve své malé (aspergerovské?) bublině. Jenže ta mu teď praskla, a on se dozvídá, že jeho život není takový, za jaký ho měl. Jeffreyho Wrighta mám hrozně rád, a Monk je možná jeho nejlepší role vůbec. 85 %. (15.02.2024)

Jediné čo mi tu vadilo bola línia s matkou. Inak sa jedná o veľmi vyspelú satiru s perfektných Wrightom. Zamýšľanie sa nad umením a hodnotou je tu tak trefné až to bolí. Hlavne v rámci súčasných amerických trendov. Scenár je veľmi vyspelý a krásne pracuje aj s emóciami aj s humorom. Zároveň to celé pôsobí trošku smutne. Manifest o tom, ako sa hodnotné umenie vytráca. Jeden z tých filmov, ktorý je krásnym zrkadlom k africko-americkej kultúre a ku kultúre ako takej. Bez pátosu, inteligentné a so silnými scénami. Takto má vyzerať film o umení. Na oscara to asi nie je, ale bavil som sa. (07.03.2024)

I broke the first rule of sales. Never underestimate how stupid everyone is. Na pozadí poměrně zajímavého příběhu jedné rodinné krize jde kromě jiného o výsměch pozitivní diskriminaci, lidské hlouposti a pokrytectví spojeného se současným pseudo liberálním progresivismem, za každou cenu propagujícím diverzitu na úkor skutečné kvality. Už úvodní "N-word scéna" se studentkou je svou pitomostí a zároveň realističností až dojemně vtipná. Že film skončí s nominacemi na to, co sám dost otevřeně kritizuje ("Oscar-baity"), je ironickou třešničkou na dortu, proti které ale já osobně nic nemám, jelikož jde skutečně o chytře napsanou satiru, které bych vyčetl snad jen přepálený meta závěr, který to vytáhl na můj vkus až příliš do absurdna, ačkoliv chápu jeho záměr. (28.02.2024)