Harakiri

Výlet do dávné japonské historie, kdy padalo mnoho pánů a jejich bývalí samurajové se toulali zemí o hladu a bez prostředků. Toto je příběh jednoho takovéhoto ronina. Zatímco všichni čekají na jeho sekundanta (toho, kdo mu po provedeném harakiri usekne hlavu), vypráví ronin svůj životní příběh. A na harakiri samozřejmě dojde taky. (13.07.2020)

Tragický příběh samuraje/rónina, kterého bída a ztráta rodiny dohnaly až k rozhodnutí spáchat harakiri. Děj je samozřejmě podstatně komplikovanější, vyprávěný velmi pomalým tempem v dlouhých, pečlivě aranžovaných záběrech. Několika krátkých soubojů se dočkáme až v úplném závěru. Přesto je snímek strhující a jeho síla až fascinující. Zaznívá zde také kritika pozlátka samurajského kodexu, kterým se každý zaklíná, ale málokdo skutečně řídí. (22.02.2012)

Překrásný strhující film, jehož hlavním tématem je polemika se samurajským kodexem Bušidó, přeneseně kritika pokryteckého lpění na tradicích za každou cenu. Od poklidného, pomalého začátku Harakiri (Seppuku) postupně graduje až k závěrečné bojové scéně všech proti jednomu, při které si uvědomíme, kde mimo jiné bral Quentin Tarantino inspiraci pro film Kill Bill. Pro evropského diváka je zajímavé, že se tradice, které tak fascinují západní společnost a jsou pro ni tím, co dělá Japonsko výjimečným, stávají tak často terčem kritiky japonských filmařů. Za zmínku stojí i výborný herecký výkon Tacua Nakadaje (cena Kinema Junpo). Film získal Zvláštní cenu poroty v Cannes. (20.01.2006)

Feudalni japonsko, cernobile, samurajove.. rika vam to neco? Ne, tentokrat to neni Akira Kurosawa a prave proto je to tak dobre. Dalsi dukaz o totalni prehodnocenosti tohoto rezisera, ktereho na jeho vlastnim hristi Masaki Kobayashi porazil hned prvnim filmem co jsem videl. Nuda a roztahanost typicke pro Kurosawa filmy v nedohlednu, Harakiri je poutavy, vypravecsky chytre designovany pribeh. Narozdil od Kurosawy, ktery ze samuraju delal desne borce a noblesni japonske rytire, Kobayashi to vidi jen jako povrchni pozlatko, uvnitr jsou na tom podobne jako dnesni politici. Skvele natoceno, na svou dobu misty az experimentalni hudba a ve svem zanru jeden z nejlepsich kousku. Kdyz tenhle film videl Kurosawa, s pocitem, ze je to lepsi, nez drtiva vetsina jeho tvroby o kterou se celou dobu snazi, musel mit chut spachat harakiri bambusem. 8/10 (16.06.2011)

Áno aj nie. Harakiri sa dá vnímať ako výpad proti aureole obklopujúcej samurajskú tradíciu - ako "kritika pomerov v japonskej spoločnosti na začiatku obdobia Edo", ako "koktejl bolesti, poníženia, hrdej tradície a úpadku", ako "vytriezvenie z heroických samurajských klaďasov", ako "samurajská dráma o pomste a cti"... Tým všetkým určite je. No nie tu je ukrytá jeho stálosť. V prípade Kobayashiho Harakiri je cesta od nesmrteľnej skoro anti-žánrovky ku absolútnu dláždená predovšetkým svedectom o nebezpečenstve unáhlených súdov a poukázaním na ohavnosť úplne každého systému, nech už sa zrodil z akokoľvek krásnej alebo hoci len svojou dobu vyskuhranej myšlienky. Všetko, čo je spútané, bolo pristrihnuté, slepne a znecitlivie. Deprimujúce, no v spoločnosti presne takýchto filmov sa toto poznanie dá aspoň zdielať. (15.09.2011)