Zlo
Ondskan
Zlo
Režie:
Mikael HåfströmKamera:
Peter MokrosinskiHudba:
Francis ShawHrají:
Andreas Wilson, Henrik Lundström, Gustaf Skarsgård, Linda Zilliacus, Jesper Salén, Filip Berg, Fredrik af Trampe, Richard Danielsson, Martin Svane (více)Obsahy(2)
Dramatický příběh o překonání lidského zla, o přátelství a zrodu lásky
Erikovi je 18 let a jeho životem se táhne linie násilí a konfliktů. Po vyhození ze školy, je poslán na internátní školu Stjärnsberg. Ta má být poslední šancí jak jej odtrhnout od starého života a vrátit zpět ke studiu. Na internátě se ale dá zlu těžko uniknout - panuje zde systematický teror páchaný na mladších studentech.
Dokáže Erik zlu čelit, aniž by porušil pravidla a riskoval tak své vyloučení a celou budoucnost?
Zlo mezi námi je dramatický příběh o mezilidském násilí, ale také o opravdovém přátelství a zrodu lásky.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (753)
Působivý snímek, kde mě překvapovala laxnost učitelů, kteří zdejší situaci mezi žáky nechávali bez povšimnutí, proto nemůžu dát plný počet, stejně tak nemám rád, když je po většinu času hlavní postava v nesnázích. Plně souhlasím s komentářem uživatele heyda, který vlastně říká to samé, ale napsal to líp. :-) ()
Ačkoliv by se dějová konstrukce dala označit za schematickou, film díky atraktivnímu ztvárnění a naturalisticky pojatým scénám násilí nezanechává pocit nevyužitého potenciálu či ohraného kýče. Naopak, tvůrci jakoby předpokladu odhadnutelnosti vývoje využívali ve svůj prospěch a nechávají po celé stopáži roztroušené náznaky rozcestí, kdy se Erik i divák musí rozhodovat, jak se správně zachovat. A Erik je postava ztvárněná moc dobře, skoro by se dalo říct, že slouží jako měřítko naší vlastní vůle; nutí přemýšlet, kolik bychom sami snesli, nakolik by stačila naše vlastní psychická odolnost a odhodlání. Když je pak k závěru vsunut prakticky do pozice jakéhosi boha zadostiučinění a spravedlivého trestu, fandil jsem mu ještě víc. A to je dobře, jelikož právě takový závěr by v jakémkoliv jiném filmu působil jako nutná a stokrát omletá snaha o nastolení konečného dobra. Tohle Zlo vypráví o tom, jak se zlem zplozené zlo mění v dobro, pokud na vlastní kůži pozná jiné zlo. A vypráví o tom moc dobře. ()
Jediné, čo tomuto filmu trochu podráža kolená, je nejasné zasadenie do doby, v ktorej sa odohráva. Aby dianie v ňom nevyznelo na dnešné pomery nerálne a prehnane, je podfarebný herrmannovsky znejúcou hudbou a zasadený akože do približne povojnového obdobia. Kostýmy, účesy a chovanie mnohých postáv, a tiež technická forma jeho sfilmovania ale odpovedajú súčasnosti, aby bol zasa príťažlivý aj pre súčasného (vnímavého) teenage diváka, pre ktorého sa može stať filmom jeho života… Keď si však túto dobovú rozorvanosť odmyslíme, stáva sa Ondskan emocionálne silnou, perfektne nakrútenou (krásna kamera), obsadenou i zahranou drámou, ktorá si i po formálnej stránke v ničom nezadá s tým najlepším z Hollywoodu. ()
Vynikající depresivní film, při kterém hlavní postavě, v tomto případě napravenému studentovi Erikovi fandíte tak, že máte skoro puchýře na prstech. Neskutečně silný pocit bezmoci a bezprávý, vyvolává ve vás samotných nepříjemné mrazení a dokáže vás přimět přemýšlet. Když ne jenom problémy ve škole, tak problémy doma a co si potom vybrat. Výborný švédský film. Jsem zvědavý na Klass, kde by měla být šikana ještě daleko krutější. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (8)
- V čase 09:06 je v odrazu bočního okénka auta vidět kamera. (imagoo)
- Ve scéně, kdy jede Erik (Andreas Wilson) vlakem, můžeme spatřit holčičku s panenkou, kterou si zahrála režisérova dcerka Emma Håfström. (Tygrys)
- Po finální scéně potyčky požádal herec Fredrik af Trampe (von Schenken), aby mu udělali Polaroidem fotku jeho zkrvavené tváře. Poté ji věnoval své matce, která si ji dala na svůj noční stolek. (Tygrys)
Související novinky
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (více)
"Drž tu vidličku pořádně, Eriku! Pojďme si po večeři promluvit. Jen my dva... " Tak tady to někde začalo, tady se z mladého sympatického chlapce postupně zrodilo monstrum, které ve škole brutálně tyranizovalo spolužáky, mlátilo je do krve a nenávistně vzdorovalo autoritám. Kvůli zlu, které Erik páchal, byl také nemilosrdně vyhozen ze školy a jen díky obětavé milující matce dostal poslední šanci: Elitní chlapeckou školu, ve které, jak posléze hlavní hrdina zjistí, vládnou podivné zákony a nepsaná pravidla, kde třídní příslušnost a bohatství hrají nezanedbatelnou roli ve hře o "přežití", kde důstojnost dostává na frak a brutalita nejstarších studentů, šikanujících mládence z nižších ročníků, zůstává kantory a ředitelem ústavu naprosto nepovšimnuta. V tomto okamžiku se ve filmu začíná docela jiskřit - je naprosto nevysvětlený přerod Erika - tyrana z počátečních minut filmu do nové podoby Erik - vzdorný ochránce morálky.... V tomto smyslu mi absolutně nevadí nereálnost prostředí školy, s její lhostejností kantorů, vyučováním eugeniky, absence práva apod.. Neznám do detailu společenské poměry Švédska padesátých let a netuším, do jaké míry je kniha, podle níž film vznikl, skutečně autobiografická, přesto je pro mě mnohem nepochopitelnější změna Erikovy osobnosti, než přehlížení "pepřenky" nebo "octového úderu" ze strany personálu školy. Takový model agresivního chování zřejmě opravdu nemá s realitou nic společného. Když si však odmyslím těch prvních pár minut, kdy Erik byl na té "špatné straně", je Ondskan strhující a skvěle natočené drama, které šlape ve vysokém tempu celou dobu bez slabších momentů až k závěru, kdy je vyvrcholení trochu pokaženo velmi efektním, přesto ale nevhodným způsobem. Ondskan je dráždivý film - nutí diváka přemýšlet s Erikem, jak čelit tyranii studentské rady, zejm. sadistickému Silverhielmovi, nutí diváka lačnit po pomstě. Erik však volí jinou taktiku: trošku nepochopitelně má naděláno do kalhot z případného vyloučení a hraje roli vzdorného avšak pasivního hrdiny ghandiova typu. (SPOILER!) Nejednoho diváka jistě napadne hned od začátku - zvlášť, když Erik touží být právníkem - řešit problém právní cestou, nebo aspoň minimálně přes ředitele školy. Pokud se s touto možností od začátku nepočítalo, proč se najednou v závěru filmu objeví jako deus ex machina?? Příchod rodinného právníka na scénu je velmi efektní, ale nesouvislý s dosavadním Erikovým přístupem. S už zmíněnou přeměnou Erikovy osobnosti pak také souvisí finální "Nejsem jako ty, Silverhielme" a pomsta nevlastnímu otci - nepochopil jsem tuto změnu charakteru... (KONEC SPOILERU!) Přes tyto vady na kráse je Ondskan příliš dobře natočený film, který nastoluje hodně otázek o šikaně a agresivitě vůbec. Podobně jako třeba ve filmu Kdyby.. lze uzavřený prostor elitní školy se svými vlastními zákony chápat jako symbol pro jednu celou skupinu problémů - šikanou počínaje a gleichschaltungem v čisté podobě, jak ho zavedli nacisté, konče (viz např. Napola). Strhující film, který jde sledovat jen se zatajeným dechem. () (méně) (více)