Zlo mezi námi

Tak jak začít. Velmi mne idivilo, že sám POMO měl problém se identifikovat v období, ve kterém se film odehrává... Vždyť je to zcela jasný začátek šedesátých let ve Švédsku! Auta, obleky a i účesy , vše sedělo... Hlavní hrdina má velký idol Jamese Deana a poslouchá Elvise... Z elpíček na pokojích ze starých gramofónů se ještě pořád linou spíše taneční šlágry doznívajícíh padesátek, ale už je nabourává dravý rytmus rokenrolu... V zasazení filmu od nějaké ,,timeline'' jsem problém neměl. Problém jsem měl s hlavním hrdinou. Nepochopil jsem jak největší tvrďák třídy, se kterým si neví rady ani školní rada a který knokautuje kohokoliv koho chce, se nechá doma až mučednicky řezat... Nepochopil jsem proč po opuštění první školy a nástupu na internát v kurzu sebeobětování pokračuje. Jen z důvodu hrozby z vyloučení a poslední možnosti dokončit studia? Jen kvůli matce? Když už se dal na cestu odporu proti zažitému trendu šikany starších, proč něco akceptoval a něco ne? Nechává si říkat Krysa, akceptuje práce za trest a nucené víkendové pobyty ve škole, ale nevyčistí mazákům boty? Tohle bylo strašně nevyvážené a až ke konci se konečně začne chovat normálně. Stejně tak hlavně závěrečný způsob šikany už byl málo uvěřitelný. Jistě se po válce šikanovalo na intrech a dalších místech kde se točila mládež... Jsem si jist, že někde to určitě bylo drsné a že tam šlo i o život. Ale zrovna internát z filmu, kde část studentů byla dokonce šlechta... Tomu přezírání vedení školy těchto věcí prostě nelze věřit. To by si škola nemohla dovolit. Obzvlášť po tom co je Erikovi zmrzačen kamarád, jehož bohatí rodiče jej nakonec ze studií dokonce stáhnou... Erik řeší ztrátu kamaráda, jeden z kantorů vyčítá žákům hrubé chování na jehož základě nejlepší student odešel (a není jediným kdo ví jak to u mazáků chodí) a jinak nic.... žádná žaloba školy, žádné vyšetřování.. nic. SPOILER !!! Proto závěrenčný vstup Erikova právníka a Erikovo náhlé uvědomnění si porušení zákonů vyznívá jak ze špatného románu. Erik psychicky ztrestá hlavního strůjce všeho zla a ten mu už zázračně dá pokoj a Erik zdárně dostuduje. A co dál. Co bylo se šíkanou ostatních, vyšetřovalo se něco po Erikově zpětvzetí do školy? Nedozvíme se nic. Tahle nevyváženost vyprávění a i chování samotného Erika filmu ubralo jednu hvězdičku, protože jinak to mělo skoro na 90%. Ta postupně gradující šikana v prostředí, kde nováček byl chtě nechtě mlet těmi většími a základní pravidlo bylo nevyčuhovat a nesměřovat na sebe pozornost...bylo skvěle zpracované. * * * (20.04.2014)

Klasické téma šikany na internátní škole, téma, které je stále aktuální. Nejspíš spousta z nás si ve školních letech zažila situace podobné těm ve švédském snímku - ponižování, ba i fyzické násilí od jedinců starších nebo silnějších. Nejsem výjimkou, proto pro mě bylo velmi snadné identifikovat se s postavou hrdého Erika, držet mu palce, aby se nepoddal a pořádně nakopal tyranům dolní záda. Závěrečné vyznění, proti násilí je třeba bojovat násilím, asi není zrovna "výchovně" korektní, navíc to nefunguje vždy a proti každému. V reálném životě to často chodí jinak, jakkoliv by bylo hezké, kdyby morální převaha, duševní síla v kombinaci s fyzickou, vedla pokaždé k vítězství, k porážce zla. Občas ano... ale obvykle je to snaha hlavou prorazit zeď. Idealizovaný konec mě tedy zanechal mírně rozpačitou - čekala jsem něco depresivnějšího, více reálného (vždyť to nenatočili v Hollywoodu). Osobně nepovažuji za pravděpodobnou ani zjevnou toleranci učitelů k násilnému chování starších studentů (navzdory zasazení do tvrdší doby zhruba padesátých - šedesátých let zkrátka nevěřím v nečinnost a morální slabost celého sboru profesorů). Z pohledu cynického dospělého tedy musím strhnout hvězdičku, nicméně tento film v sobě nese silné morální poselství a spoustě dnešních teenagerů by měl být promítán každodenně tak dlouho, dokud v sobě nenajdou Erikovo vnímání spravedlnosti, jeho hrdost, jeho morálku. 85% (24.03.2009)

Zlo na diváka může přijít v mnoha podobách, ale v tak intenzivní podobě jako přišlo na obrazovky v tomto filmu se mi jen tak nepoštěstí popsat. Zlo může mít miliony podob a tak si tvůrci dali za cíl ukázat to největší zlo, které na světě je, a to je člověk samotný. Jako film takový zřejmě dle mého názoru chtěl ukázat co nejsyrověji a naopak co nejpřesněji pravdu, tak krutou, jako píše samotný život, což se mu rozhodně poštěstilo. Při skládání puzzle jsem na obrazovku v některých scénách dost brutálním způsobem oněměl. Tak mi to jen dokázalo, že sleduji dobrý film, a že stojí za to vnímat ten příběh, odvíjející se na obrazovce jako zrnko písku na poušti zdvihající závanem větru tak letmo a tak důstojně, že si to mojí pozornost prostě zaslouží, a nejenom mojí, ale každého diváka, který bude odhodlaný vidět to, čeho jsem byl svědek já. Je to depresivní, ale musí se to vidět, jinak se to říci nedá. Čtyři hvězdy tu dávám jen proto, že příběh nebyl natolik silný, že by dokázal projevit emoce, spíše se projevila právě mocná syrovost příběhu. Občas docela špatně, ale v tomto příběhu kupodivu nezáleží na tom, jak moc emoce půjdou projevit najevo, ale jestli vůbec nějaké emoce člověk v sobě má. (18.07.2008)

Jedná se o velmi kvalitní snímek to ano, ale až tolik? To zase ne. Do děje se divák vžije snadno, ale chybí více emocí, moc hercům nemůžeme věřit. Určitě nebudu jediný. Nejvíce vše srážejí nelogičnosti. Například, když starší žáci šikanují před zraky učitelů a ty nic nedělají. Podle starších jsou to pravidla školy, ale to mi moc rozum nebere. I přesto jsem se bavil a mile rád doporučím, ač jsem čekal trochu jinou podívanou a hlavně brutálnější .. 7/10 = 75% (08.08.2016)